NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

All I Want For Christmas

22. února 2009 v 16:24 | Chemical Writer |  Frerard

K téhle povídce mám takovej hezkej vztah. Nevím proč, když jsem její autor. Chystám něco new. Pokud uhodnete o co se jedná (hrozně těžké) a budete si to moooc chtít přečíst, může být... a možná už dnes? Zítra? Záleží na vašem zájmu zlatka.


Stojím venku před chatou a kochám se pohledem na zasněženou pláň. Pár desítek metrů od naší chatky se rozléhá les. Je tma, a svítí měsíc. Jo... a pak jsem tu ještě já. Postávám na terase, a poslouchám hlasy zevnitř. Vánoční mejdan. Jak typické pro kluky z naší kapely. Jen si poslechněte se mnou!
,, Kam šel zase Ray? Právě jsem mu chtěl udělat dredy!''
,, Bobe, ty už to nepij, máš úplně rozmazanou hlavu!''
,, Heeeeeeey! Jdeme stavět sněhuláka! Mikey, kam si myslíš, že jako jdeš?''


U nás je takový zvyk, nebo pověra, nazvěte si to jak chcete. Když z Mikeyho postavíme na Štědrý den sněhuláka, bude následující rok velice úspěšný co se skladeb a konzertů týče. Pokud nám uteče, nebude to žádná sláva. Zatím nikdy nezdrhnul. Počítám, že za pár minut ho začnou kluci pronásledovat. Dobro kapely je přece na prvním místě!

Na řase mi ulpěla sněhová vločka. Miluju sníh. Kdyby kluci nedělali takovej kravál, možná by mě napadl kousek hezký melodie. Tohle prostředí je voda na mlýn mojí inspirace. Na zimě je něco zvláštně tajemnýho... Ale copak se tady může člověk soustředit? Stejně mám plnou hlavu Gerarda. Pana tajemného. Ne tedy že by nebyl inspirující. Pro mně se stal doslova múzou.

Nestěžuju si, je to s ním zvláštní. Ještě jsem nic podobnýho nezažil. Myslel jsem si, že mě chce jen tak ohrabávat na konzertech, čistě proto, aby mělo publikum na co koukat. Ani si nedovedete představit moje nadšení, když mě jednou přepadl v šatně! Museli jsme být potichu, což byl problém. Představte si, že minimálně měsíc vás někdo neskutečně přitahuje, provokuje téměř do nepříčetnosti a pak... pak na to KONEČNĚ dojde... no neřvali byste?

Drželi jsme náš vztah v tajnosti. Gerard vždycky říkal: ,, Franku, nevím jak by to vzal zbytek kapely. Zatím je s tím nebudeme zatěžovat. Musíme se napřed srovnat sami. Ani my jsme to přece nečekali.'' No to vám povím. Netušil jsem, jak mě dokáže chlap rozparádit! Ale prostě... u Gerarda by i stoprocentní heterák zaváhal. Věřte mi. A dost možná by ho i Gee dostal... Tyhle představy mě docela děsí. On by ukecal i mnicha.

Občas nastaly komické situace. O jedné krapet vášnivější puse jsem začal tvrdit, že je to prostě zkouška na konzert. Kdo tvrdí, že trénovat musíme jen s hudebními nástroji? I Frerard je svého druhu umění! Hůř se vysvětlovalo když nás načapal Mikey v obýváku, jak klečím před Gerardem, svlečeným od pasu dolů. Tenkrát jsem duchapřítomně zvolal: ,,Apríl!'' i když prvního dubna mělo být až příští týden. Trapas. Jindy se zase ke mně domů vplížil totálně ožralý Bob. Když nás viděl co to vyvádíme v posteli (a že to bylo dost úchylné) neměl daleko k vystřízlivění. Naštěstí jsme ho s Gerardem opili ještě víc a druhý den mu nakukali, že to všechno byl jenom sen. Stejně nám pořád nevěří, mám ten pocit.

Nejdřív to byla docela legrace být spolu potají, ale potom mi to začalo připadat, jako by náš vztah nebral Gee dost vážně. Stydí se snad za mně? Dělám něco špatně? Už mě to fakt začíná užírat! Poslední dobou je furt někde pryč, mám pocit, že se mi tak nevěnuje jako kdysi.

,, Áááááááááááááááááááááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!'' ano, tenhle řev mě vytrhnul z pochmurných úvah. Kolem mně se prohnal Mikey a hned za ním Ray a Bob. Myslím, že nastal čas stavění sněhuláka. Mikey kličkoval jako zajíc, za sebou táhl vánoční řetěz, kterým ho chtěl jeden z těch dobráků určitě svázat. Ray po něm skočil, ale jediný výsledek tohoto snažení bylo, že měl v zápětí plnou hubu sněhu. Navíc o něj zakopl Bob, a tak více než Mikey, tu připomínali sněhuláka dva jeho pronásledovatelé.

,, Bobe, koukej slézt! Seš moc tlustej!!!''
,, Kdyby ses tu neválel a pomoh mi, mohl bejt už sněhulák dávno hotovej! Neměl jsi náhodou za úkol schovat Mikeymu brejle?!''
V tom slyším důvěrně známý smích. Otočím se doprava a... eh... je to on... jsem nervózní, jako bych ho znal teprve od včerejška...

,, To je ale banda magorů! Já nikam běhat nebudu, budu se radši dívat s tebou. Můžu?'' no jo, co bys nemohl Gerarde. Skoro bych ti dovolil ať mě zabiješ.
,, Proč jsi tu tak sám? Hon na nedokončeného sněhuláka tě vždycky bavil.'' myslíte že dokážu odpovědět něco srozumitelnýho?
,, Eee já... kochám se zimní krajinou... vidíš ten sníh?''
,, Ne, nevidím, kam jen dohlédnu, všude samej sníh a já ho asi nevidím.'' tomu se začneme smát. No jo Gerarde... děláš chytrýho, ale vypito máš už dost viď? Hlavně že si hraješ na pana bakaláře, ale prasečí očička neukecáš. Ten zase bude ráno nadávat a přísahat, že se chlastu ani nedotkne... snad mě nepoblije jako tenkrát... nechme toho.

,, Hele, a proč ty se neúčastníš? To seš tak línej?'' opáčím.
,, Ne, ale jako Way, bych mohl posloužit za náhražku příliš rychlé původní oběti.'' tohle se jednou opravdu stalo. Loni nakonec byli sněhuláci dva.

Pak jsme jen mlčeli. A sledovali dění před námi. Mikey se ztratil v lese, a protože toho moc nevypil, získával solidní náskok. Běh mu komplikoval vánoční řetěz, ze kterého se nemohl vymotat a zakopával o něj. Když jsme sledovali Boba a Raye, jak se blíží k lesu slalomovým stylem, asi obtisknou ksichty na všech stromech, co jim budou stát v cestě. Byl jsem zabraný do úvah, kde asi bude nablito, a tak jsem ani nepostřehl, že se Gee přiblížil a objal mně, asi aby mě hřál. V ten moment mi bylo skoro fuk, že jsem si připadal odstrčený. Bylo mi jedno, že nechce přiznat co mezi náma dvěma opravdu je. Jo, budu se tím zase jednou trápit, vím to... ale žiju jen tímhle okamžikem. Prosím, ať to trvá věčnost.

Cítil jsem jeho dech na krku. A v zápětí tisíce mravenců v břiše. Políbil mě na tvář, a mě bylo jako v sedmém nebi. Pak se ale přemístil na můj krk, líbal mě znova a znova... pořád naléhavěji, a najednou jsem cítil jemný stisk jeho zubů. Krásné... Ne... to ne... já... vím jak tohle končí! Nechci zase schovávat cucfleky! Nenávidím roláky!
,, Počkej Gerarde, nedělej to... co když nás kluci uvidí?''
,, Ta představa se mi docela líbí.'' řekl, a přitáhl si mě ještě blíž. Krucinálfagot, co mám dělat??? Už zase! Copak mu to nestačilo ráno, po obědě a pak cestou sem? On chce ZASE?! Pomalu jsem se smiřoval s tím, že mu všechno dovolím. Je mi fuk, jestli to chce teď a tady. Sice parádně nastydneme ale co! Tiskl mě k sobě ještě blíž a já si nic jiného nepřál.

,, I just want you for my own,
More than you could ever know.
Make my wish come true...
All I want for Christmas is you...''

Když si začal tohle pobrukovat, myslel jsem, že to se mnou sekne štěstím. Políbím ho pro jistotu dřív, než si to rozmyslí, protože kluci můžou být opravdu nedaleko.
,, Víš, chci ti něco dát Franku.'' tohle říkal i minulé Vánoce, to jsme spolu ještě nechodili a... tenkrát mi narval jazyk až do krku před zraky ostatních členů kapely.
,, Ale Gee, Santa chodí přece až v noci...''
,, Ba ne Fee, v noci chodím už jen já za tebou!'' řekl se světýlkama v očích. Můžu vám potvrdit, že je to pravda. Myslím, že se celej týden pořádně nevyspím. Jednou jsem byl tak zoufalý, že jsem zalezl pod postel, ale Gerard mě stejně našel a znásilnil. Víte jakej je to pocit mít bič v zadku? Ani nechtějte...

Vytáhl něco z kapsy. Taková docela malinká krabička. Přemýšlím co to asi bude. Gerard je totiž schopný všeho.
,, Gee, jestli to nebude vhodné pro osoby do osmnácti let, a...''
,, Neplkej lásko, rozbaluj.'' usmívá se Gerard. No jo. Ok, jdu do toho. Do takový malý krabičky přece nemohl dát nic... no ale... vlastně... sami si představte jaký věcičky se mi honily hlavou. Mašle je dole, ještě papír. Hm, hm... aha... taková maličká krabička... snad ne... to už jsem začal mít vážný podezření. Eh... otevřu a tam na mě kouká... prsten! Omg... Volejte hasiče! Nebo psychiatra! Se mnou to šlehne!!!!

,, Franku, já... poslyš... chtěl by sis mě vzít?''
Nezmohl jsem se na nic. Jen jsem na Gerarda zíral. Tep se mi zrychlil na neúnosnou hranici. Najednou jsem ztratil řeč. Tohle jsem opravdu nečekal. Chtěl jsem se nadechnout, vymáčknout ze sebe alespoň jedno slovo! Marně! Gee poklekl.
,, Franku! Nebaví mě náš vztah pořád tajit. Vnímáš mě? Ptám se - chceš si mě vzít?''
A pak jsem omdlel.


Probral jsem se v posteli. Na sobě jsem neměl skoro nic, ale nebyla mi zima. Jsem zachumlanej pod dekou. Ale... Kruci... to je Gerdova postel? Jak dlouho tu ležím? A proč? Pak se mi vrací vzpomínky. Do háje. Jsem to ale trdlo. Co to tam bylo? Terasa... hra na sněhuláka...

,, Franku? Jsi ok?'' kdo jiný než Gerard. Seděl u postele a vypadal ustaraně.
,, No... už mi bylo líp.'' vzpomněl jsem si, že jsem toho za celý den moc nesnědl. Pak se mi vybavilo kolik jsem toho vypil, a raději jsem tuto vzpomínku zahnal do kouta.
,, Nechceš něco přinést, třeba čaj?''
,, Neee, to je dobrý. Budu ok.'' zavřu oči a pak mi to došlo. Ten prsten!
,, Jasně že si tě chci vzít!!!!!!!!!!!!!'' vykřiknu rychle, skoro jako bych se bál, že to se mnou zase sekne. Prudce se posadím. Gee se jen usměje a navlékne mi prstýnek. Už jeho ruku nepustím.

Přitáhnu ho k sobě pod deku a poprvé si neděláme starosti s tím, jestli nás někdo uslyší. Dalo by se skoro říct, že je to náš záměr. Nedokážete si představit, jakou srandu jsme měli z těch trdel v momentě, kdy se ve dveřích objevily zvídavé pohledy Boba a Raye. S menším zpožděním dorazil i Mikey, celý zmáčený od sněhu. Prej new look - zmoklá slepice! Býval bych se řehtal, ale na vrcholu máte úplně jiné starosti.

Jo a ještě něco. Rada do života.

Dávejte si majzla, abyste svou lásku v zápalu vášně omylem nekousli do jazyka. Já myslel, že mě Gee zabije. Heheh... ale tak trochu mu to patřilo.

Veselé Vánoce

Fee
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 22. února 2009 v 17:20 | Reagovat

tak tuhle povídku taky žeru....a je zároveň i ftipná....ale co od tebe neni vtipný že? ....

Tákže......bude to frerard a podle rozcestníku tipuju, že se bude menovat I Never Hurt You :D ale možná se pletu....at to bude cokoliv, chci to už dneska a moooc!....okay tak stačí zejtra ale čim dřív tim líp

2 petí petí | Web | 24. února 2009 v 20:59 | Reagovat

:) relax :) potřebuju se odreagovat a pousmat...zapomenout na svý starosti....

3 Lafka Frerard Way Lafka Frerard Way | E-mail | Web | 8. března 2010 v 15:39 | Reagovat

Už zase! Copak mu to nestačilo ráno, po obědě a pak cestou sem? On chce ZASE?! :-D  :-D
skvělý!

4 Elly Elly | 23. března 2014 v 19:30 | Reagovat

awwwwww :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama