NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

I Will Never Hurt You

22. února 2009 v 19:36 | Chemical Writer |  I Will Never Hurt You
Je tu
další nápad na vícedílku. Snad se bude líbit. Akorát mě prudí jak se Frank vždycky rozkecá a prdlajs akce. Asi mu to zatrhnu. Nebojte, makám na tom.

Bylo to kdysi dávno. V sobotu. Jo v sobotu. Vím to, protože jsem nešel do práce a dávali můj oblíbenej seriál o Kačeru Donaldovi. Jiné než dětské pořady nesleduju. Beztak bych byl akorát mrzutej. Když jsem vypnul telku, šel jsem ven na zahradu. Nebyla nijak úchvatná a veliká. Ale mě stačila. Posadil jsem se na lavičku a vystavil obličej sluníčku. Jojo. Dnes je krásně. Přehlédl jsem trávník, kterej bych měl už zase kapku posekat. Ale co. Furt to není tragic with a capital T. Plevel je taky rostlina.




Hodil jsem okem na sousední dům. Tam to vypadá podstatně hůř. Po zdech se plazí břečťan, ale to takovým stylem, že pomalu nevidíte fasádu. Ono - co si budeme nalhávat - vypadá to tak líp. Beztak byla celá oprýskaná. Juknu níž. Trošku mi přišel směšnej ten živej plot. Ono se tomu opravdu nedá říkat živej. Těch pár větývek, co trčí k nebi... Navíc totálně holejch. No... ehm, ehm.

Kousek dál vyčuhovalo několik mohutných a křivolakých větví. Nevím přesně co to bylo za strom. Možná dub? No jasně, nejsem blbej. Poznal bych dub podle listu. Ale ani tato květinová okrasa neměla více života, než onen živý plůteček. Občas se tam uvelebilo pár koček. To byl jediný viditelný život v téhle zahradě. Myslím, že bych našel i nějaké potkany, hady, spoustu pavouků, ale já opravdu netoužil po tom, dům blíže zkoumat.

Ptáte se proč? Nestačil vám barvitý popis? Určitě očekáváte strašidelnou historku o neštěstí které se v tom domě stalo. Oběšenec visící na půdě, nebo právě na onom holém stromě. Záhadné zmizení původního obyvatele domu. Kvílivé zvuky co se ozývají za noci se železnou pravidelností. Nález kostry zahrabané na zahradě, s kůlem v hrudním koši a s nezvykle silnými kostmi a špičatými tesáky. Tak to vás zklamu. Nic takového se nestalo. Dům je opuštěný už od doby kdy jsem se přistěhoval. Neznal jsem člověka co v něm žil. A nikdo nový se zájmem o bydlení se neobjevil. Přece jen... tak schátralý stavení by bylo akorát na obtíž. A že by ho někdo zboural? Akorát zbytečné výdaje.

Tak. A nebuďte tak vyklepaný. Žádný strašidla se konat nebudou.

Zavřu opět oči a natáhnu se na lavičku. Mikina mi slouží místo polštářku. Ach jak já miluju sobotní rána. Jsou lepší než nedělní, protože se neděsíte představy, že vás čeká už následující den práce. Zrovínka jsem zabíral, když v tom jsem zaslechl zvuky. Kroky? Tady? Otevřu jedno oko... druhé... a spatřím postavu, která si to šine přímo k tomu hrůzostrašnýmu domu. Nemusí se obtěžovat s odemykáním branky do zahrady. Ta už je beztak dávno rozbořená. Jediný klíč, který potřebuje, patří až k domovním dveřím. Nadzvednu se abych lépe viděl. Byl to takovej ten divnej chlápek který znáte z detektivek. Podezřelý číslo jedna. Nestihl jsem se mu ani podívat do obličeje. Padaly mu do něj delší havraní vlasy a na nose měl sluneční brýle. A navíc rychle zapadl dovnitř. No... slušnost mi velí abych ho šel uvítat. Nu... přiznávám, zaujal mě, proto se na něj chci podívat blíž. Ale na druhou stranu se náš nový nájemník potřebuje asi rozkoukat a vybalit. I když jsem si nevšiml že by sebou vláčel kufr nebo tak něco. Je to celý takový divný. Asi to půjdu omrknout za pár hodin. Nechci ho otravovat sotva co přišel domů, a hlavně... Trochu mě to znervóznilo. Asi si udělám pořádný kafe.

Zašel jsem tedy do svého značně útulného domku a zavřel za sebou dveře. Odešel jsem do kuchyně, postavil vodu na kafe, a pak civěl z okna. Achjo. To je dneska hnusně. Hnusně? Když jsem byl venku tak na obloze nebyl ani mráček, a teď takovej slejvák? No... třeba jde jen o malej jarní deštíček. To je toho.

Silné zahřmění mě vyvedlo z omylu. To není májový deštík. Tohle už je bouřka. Hehe. Copak tak najednou? Přišla stejně rychle a nečekaně, jako ten tajemnej neznámej.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 23. února 2009 v 17:11 | Reagovat

To je ňáký podezřelý!...oj...začíná to dobře.....móc obře....chci dál...a to hned......chci a chci! XD

2 Jannica Jannica | Web | 14. března 2009 v 21:22 | Reagovat

Začíná to opravdu skvěle:)

3 Amy Amy | 11. srpna 2011 v 4:59 | Reagovat

Úžasná povídka.Možná právě proto ji čtu už potřetí dokola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama