24. února 2009 v 18:37 | Chemical Writer
|
| Ubohý Gee... tak vy z něj hned děláte sociála a věznitele :-D hihihi. No dobrá, popojedem, očistíme jeho pověst. Doufám, že se bude líbit i další díl.
Jak jsem říkal. Dveře se za mnou zavřely a já měl pocit, jako by to byl úder osudu. Skoro jako by se jednalo o víko rakve. Následoval jsem tedy neznámého. Nezbylo mi konec konců nic jiného. Mohl jsem leda tak zůstat stát potmě sám v hlavní hale, a nebo zdrhnout. Nechci bejt ale za sraba. Bylo by to trochu trapný utéct jako malý kluk. Jsem to ale debil. Proč lezu do baráku cizímu člověku? Rozhodnu se prolomit to trapné ticho. |
|
|
,, Eh... promiňte, ale proč jste tu tak potmě?''
,, Protože nefunguje elektřina.''
,, Aha... jo... jasně... ještě vám ji nezapojili? To jsou dneska lidi. Nebo to myslíte bude tou bouřkou?''
,, Nevím, ale já stejně preferuji staré a osvědčené způsoby. Mám tu pár pochodní, svíček a nějaký lucerny. Líbí se mi to. Nemám potřebu kupovat žárovky. Takhle to vypadá to docela hezky, co myslíte?''
,, Noo... ano, rozhodně je to zajímavé.''
,, Ještě jsem je nestihl všechny rozmístit. Proto je tu taková tma. Držte se za mnou, za chvíli budeme u schodiště.''
Opravdu jsme zanedlouho došli ke starým, rozvrzaným schodům. Stoupali jsme po nich a já mezitím uvažoval do čeho se to chystám zase namočit. No, tenhle chlápek nevypadá zrovna jako sportovní typ. Nejspíš bych si s ním snadno poradil. Ale kdoví. Třeba tu má bandu svých kámošů, podříznou mě jako prase a já nestačím říct ani ''hastalavistababy''.
Konečně jsme byli nahoře. Narozdíl od přízemí neosvětlovaly tuto chodbu jen svíčky. Byla tu lucerna a dodávala tomuhle místu trochu lidštější ráz. Přemýšlel jsem, zda půjdeme do těch bližších, nebo vzdálenějších dveří. V tom se na mě nájemník otočil.
,, Promiňte, že jsem se nepředstavil už dřív. Docela jsem zapomněl. Gerard Arthur Way.''
,, Frank... Iero.'' vytlačil jsem ze sebe a potřásl si s ním rukou. Byla docela studená. Ale ta moje nejspíš taky.
,, Co kdybychom nemluvili tak uctivě? Jsme zhruba stejně staří.'' ušklíbl se Gerard.
,, Tak dobře.''
,, Zavedu tě do něčeho, čemu můžeš s trochou fantazie říkat obývací pokoj. Ještě není plně zařízený. A pozor na potkany.''
,, Potkani mi nevadí, to spíš pavouci.''
,, Pavouci? Tak se raději drž u mě maličký.'' dodal Gerard, otevřel dveře a vkročil. Pomodlil jsem se, ať se mi ty osminohé bestie raději vyhnou, protože je opravdu nemiluju.
,, Budu ti hlídat cestu. Přeci jen nevíš jak to tu vypadá, a kde je jaký kus nábytku. Mohlo by se ti něco stát. A pavouky kdyžtak taky odklidím.''
Šel jsem tedy těsně za ním. V duchu se sám sebe ptám, co je to za magora. Jak může žít v něčem takovým? Ale na druhou stranu... co když mu nic jinýho ani nezbejvá? No... spíš mám ale pocit, že se mu to tak prostě líbí.
Rozhlédl jsem se po místnosti. I když se tomuto bejváčku nedala upřít strašidelná atmosféra, líbilo se mi tu. Po celé místnosti byly rozmístěné svícny, tu a tam i čajové svíčky. Vypadalo to kouzelně. Uprostřed pokoje stál klavír. Zajímalo by mě jestli na něj umí Gerard hrát. Za tu krátkou chvíli co ho znám bych se ani nedivil, kdyby ho využíval jen jako dekoraci. Ve vzduchu se vznášela vůně opia. V rohu jsem si povšiml zapálené aromalampy. Tak proto asi...
,, Ty máš taky rád aromalampičky?'' položím vskutku debilní dotaz.
,, A vonné svíčky, tyčinky, koření, a vůbec všechno co se dá využít pro magii.''
,, Čaruješ jo?''
,, Tu a tam.'' pravil. Otočil jsem se na něj a poznal jsem, že nekecá. A všiml si toho tvora za ním.
,, Eee... víš že nad dveřma sedí sova?''
,, Ano, dobře to vím. Je na ní něco neobvyklého?'' řekl, aniž by se otočil.
,, No... zvláštní domácí mazlíček.''
,, Ta už tu byla předtím. Se mnou přišel jen havran a pár potkanů.''
,, Chováš potkany a havrana?''
,, Už to tak asi bude Franku. Mám je zavolat?''
,, No, to zase není třeba.''
,, Vidím na tobě že jsi zvědavý. Neboj, oni se ukážou.'' Gerard zavřel oči, chvíli se soustředil a skutečně za chvíli začaly po podlaze pobíhat tam a zpátky zvědavé čumáčky. Jak to asi dělá? Odtrhl jsem oči od šedé potvůrky, které se zalíbila moje tkanička a podíval se zpátky na Gerarda. Zvedl levou paži a vteřinu na to, se mu na ní tiše snesl černý stín. Havran!
Miluju zvířata. Tahle jsou sice kapku neobvyklá ale nevadí. Cítím, že se nějak nemusím bát. I když je Gerard zvláštní, nemyslím si, že by byl nebezpečný. Podívali jsme se na sebe a mě se zdálo, jako bychom jeden druhého v ten moment zcela pochopili.
6iju!...neksem zadusená.....a ani nemám v plánu se jentak udusit - nemám toho eště spoustu dočtenýho...XD Jako...já sem nemohla odolat s tou eletrikou ...už ejnom představa, že ti příde otevřít gee se svíčkou v ruce je dóst....ehm..já nevim jak to popsat ale měla sem výgeb.
Asi sem budu muset Dariena (nebo někoho jinýho) dokopat aby hlásli v anketě...nebo budu muset jít k sousedům an kompa a ti by asi neyli příliš nadšení