NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

I Will Never Hurt You 6

28. února 2009 v 19:38 | Chemical Writer |  I Will Never Hurt You

Tož já jdu přemýšlet o té zelené. A než něco vymyslím, tak abyste se nenudili přidám toto...

Podle výrazu jeho na smrt bílého obličeje jsem pochopil, že to myslí vážně. Nemohl jsem odpovědět. Jen jsem se díval do jeho očí. Bylo v nich něco divokého, ale vyloženě zlo, to nebylo. Nebál jsem se moc. Už ne. Dá se říct, že jen trošičku, asi jako když sledujete horor. Přitahovalo mě to. Byl jsem spíš zvědavý odkud tenhle kluk přichází, jakou má minulost a proč sem přišel.

,, Povídej mi něco o sobě prosím.'' žadonil jsem. Gerard se trochu vzpamatoval. Vypadal jako by se právě probudil.
,, Promiň Franku... já... nechtěl jsem tě vystrašit.''
,, Ale ne! Nic se nestalo. Já se nebál.''
,, Trošičku přece jen. Poznal jsem to.''
,, A docela příjemně.'' pousmál jsem se.





Gerard na mně jen tak beze slova kouknul. Trošku nevěřícně. A zároveň tak... nešťastně? Lidi, třeba si zahrávám se psychopatem. Co můžu vědět? Když si tak dám dvě a dvě dohromady - jeho řeči, temný záliby a podezřelý chování... Jen jedna věc mi nesedne. Kdyby mi chtěl ublížit, tak to udělal už dávno. Jestli je vyšinutej, tak by nečekal na vhodnější chvíli.

Gerard si přisedl o něco blíž. Snažil jsem se nedat najevo, že mě to trochu rozrušilo. Instinktivně se lehce odtáhnu. Tohle přece... to je porušení intimní zóny!
,, Nehýbej se ano?''
To se mu to přikazuje. Já ale nevím co mám čekat. Najednou byl tak kurevsky blízko. Skláněl se ke mně a já tušil co přijde. Zavřel jsem oči a chystal se, jak si tenhle moment užiju. Jemně mi škrtl nosem o tvář. Jeho zrychlený dech mě šimral u ucha. Pak jsem cítil, jak mě opatrně bere do náruče.
,, Frankie...''
Přimáčkl jsem se k němu ještě blíž. Kdepak psychopat. Jak jsem si to o něm mohl myslet? Jednou rukou si mě tiskl na tělo a druhou mi zajel do vlasů. Lehce zatáhl a zaklonil mi hlavu. Copak se mnou asi udělá? Bylo neskutečně příjemné vnímat jeho horký jazyk jak propátrává erotogenní zóny na mým krku. Pak se ke mně přisál v lehce bolestivém polibku. Chtěl bych toho víc. Pořád víc. Téměř neslyšně jsem zasténal. A on se odtrhl.

,, Franku... já...''
,, Ano Gee?''
,, Promiň mi.''
,, Ale za co?''
,, Já... nechtěl jsem.''
,, To je v pořádku, mě se to líbilo.''
,, Ne, Franku, ty to nechápeš!''
,, O co jde?''
,, Já... totiž, měl bys jít asi radši domů.''
,, Ale proč? Provedl jsem něco?''
,, Nic, věř mi. Jen jdi!''
,, Nerozumím tomu.''
,, Jednou ti to vysvětlím, slibuju. Potřebuju být chvilku sám. Prosím. Moc prosím.''
Jeho ''prosím'' bylo provázeno tím typickým smutným pohledem. Nevím o co jde ale asi bude opravdu lepší když vypadnu. Zvoral jsem to. Bral jsem za kliku u dveří a ucítil Gerarda za sebou. Dával mi něco do kapsy u mikiny.
,, Promiň. Mám tě rád.''

Beze slova jsem vypadl. Nemohl jsem říct ani slovo, protože jsem měl v krku hroznej knedlík. Notoricky mi to připomíná ty situace - mám tě rád, jsi úžasnej, ALE - a za to ''ale'' si dosaďte co chcete. Jsem zvědavý co to bude tentokrát. Nepřitahuju ho? Nebo si jen tak zahrává? Seběhl jsem schody a vylítl z tohohle baráku jak namydlenej blesk.

Doma jsem za sebou zavřel dveře a sesul se na podlahu. Úleva. Konečně sám! Nejsem asi typ na vztahy. Vůbec se v dané problematice nevyznám. Myslel jsem si, že bude všechno ok. Zase jsem to zkurvil. Jenže ani nevím jak! To není fér! Ale co je asi kurva v životě fér? Myslel jsem, že začnu brečet. Omyl. Už ani na to nemám sílu. Nebo jsem tak otrlej? Ztratil jsem cit? Kdoví.

Ještě nějakou dobu jsem si poseděl na podlaze. Civěl jsem do blba a byl mimo. Možná jsem tak zůstal deset minut, možná hodinu. Snažil jsem se nevnímat tikotání hodin ani svůj dech. Já jsem na tomhle světě asi vážně všem jen pro legraci. Objal jsem se a zavřel oči. Nemysli na to už Franku! Uklidni se. Bude to zase dobrý. Uvidíš. Najednou jsem cítil jak se moje mysl uklidnila. Všechny nepříjemný pocity zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Cítil jsem Gerardovu přítomnost. A v tu chvíli jako by mi sám našeptával slova útěchy... Achjo... Gerard... A já si vzpomněl, že mi dával něco do kapsy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | Web | 28. února 2009 v 21:02 | Reagovat

Táák....budu asi brutální jako!....takle to useknout to neni fér...chci vědět co tam bylo!! a hned! Tenhle díl se mi líbil fakticky extrémě..a začínám tady na ten blog bejt závislá....na frerardy sem závislá už dlouho ale ted mě žere tenhle blog nějak extra ....co víc...k tomuhe nejde ani žádná ftipná představa XD...těšim se na zelenou!

2 Jannica Jannica | Web | 14. března 2009 v 21:48 | Reagovat

Co tomu Gerardovi je? Je to fakt napínavý...

3 Aless Aless | 31. března 2009 v 17:01 | Reagovat

wow... je to upír! ×D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama