NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

Matika - 1 díl

16. února 2009 v 9:11 | Chemical Writer |  Matika

Ano mohli jsme vám napsat normální příběh a krásnej, ale řekli jsme si NE! Tyto stránky budou zaměřeny i na vzdělávání.. dost... dost. Nebojte. Ještě mi nejeblo. Prostě - sliby se mají plnit. Kamarádce se test z matiky opravdu povedl a tak mi nezbylo, než splnit povinnost. Skloubit Frerarda a Matematiku. No... jak to mohlo asi dopadnout? Posuďte sami... Takže tohle z předchozího blogu neznáte. Frank začíná vyprávět:

Dneska je tak hezky! A já z toho budu mít kulové. Maminka mi totiž domluvila doučování na matiku. No jo, nebudu vám kecat. Jsem na učení blbej jak káže zákon. Tss. Beztak to bude zase nějaká stará rašple. Hádám, že se mnou vydrží leda tak tři doučka a pak jí rupnou nervy. To jsem se nasmál když jsem tý poslední ježibabě vytahal ze šuplat všechny spoďáry. Takový bombarďáky! Když letěly z okna, nafoukly se jako padák!



Dal jsem se do běhu. To je radosti. Ze školy rovnou na doučování. Ale máma by mě přerazila kdybych se tam neukázal. Vítr mi lehce pocuchal číro, sluníčko mě zašimralo na tváři a já se zase začal litovat. Co to mám za život! Samá škola, žádná zábava. Znáte ty krásné slunné dny, kdy je počasí tak akorát, po blankytně modré obloze poletují bílé mráčky a vy jste toho pocitu plní až do morku kostí? Jako byste sami byli součástí toho nádherného jarního dne!

Zpátky na zem Franku Iero! U obchoďáku jsem zahnul za roh. Moje učitelka by měla stát na zastávce a čekat. Vsadím se, že ji poznám už na dálku. Rozhodně bude ze všech lidí nejtlustší! Hihihi. S chechotem přicházím na místo a tipuju, kdo je můj budoucí trapič. Hm. To by mohla bejt tamta. Ne, ta ne. Nastoupila do autobusu a odjela. Stojím na chodníku a čučím na ostrůvek.

Doufám, že to není ten vysokej přísnej dědek. Toho bych se bál. Vočekuju to ještě dálejc. Támhle je o sloup opřenej nějakej kluk. No. To jsem z toho moudrej. Ta baba se určitě zapomněla v obřím obchoďáku co mám za zadkem. Záhy jsem vyveden z omylu.

Opět civím na autobus co přijíždí. Možná že vystoupí teď. Mohla by se rozmáznout na schodech abych se zasmál. Neubráním se pousmání. A to v momentě kdy se můj pohled střetl s tím klučinou u sloupu. Taky se usmál. Podíval se na mně tázavým pohledem. Já na něj taky, protože jsem z něj byl celej blbej. Přeběhl silnici a přišel ke mně.

,, Ahoj, nejsi ty náhodou Frank?''
,, Dobrý den… jo… jsem. A vy jste…?''
,, Tvůj nový učitel na matiku. Jmenuju se Gerard. A prosímtě, tykej mi, přece nejsem až tak starej.'' usmíval se Gerard.
,, Tak… tak jo.'' pípl jsem nesměle.
,, Dobře, tak půjdeme ke mně domů a vrhnem se na to.''

Ani nevím proč jsem si pod pojmem ''to'' představoval věci, o kterejch by maminka řekla, že jsou neslušný. Asi na mně bylo poznat, že jsem poněkud rozrušený.
,, Copak je Franku? Snad se nebojíš?'' usmíval se na mně můj nový učitel. A pak pokračoval!
,, Já jsem náhodou hodnej strejda!'' a to už se zubil. Trochu jsem znejistěl protože maminka mě před strejdama dycky varovala.
,, Ale no tak Franku, kdybych byl opravdu úchyl, copak bych znal tvoje jméno a věděl, že máš mít doučování?''
Tohle mě trochu uklidnilo, a tak jsem řekl, že to by asi nevěděl a vydali jsme se k jeho domovu.

Celou cestu si se mnou povídal. Není to žádnej úchylnej učitel. Prostě normální kluk jako já, s tím rozdílem, že je dobrej na matiku. Proto se máma tak poťouchle usmívala. Věří, že když ne ty starý babky, tak tenhle mě srovná. Jo, to uhodla. Jsem z něj celej nervózní.

Došli jsme tedy k němu, a hned se mi tam zalíbilo! Na zdi měl tunu plakátů. Dokonce moje oblíbený skupiny! A to ani nemluvím o tom, že má rád počítačový hry. Bál jsem se, aby mu nad postelí nevisela Pythagorova věta, ale tohle co jsem viděl, zcela rozptýlilo všechny zbytky mých obav. Pak jsme asi necelou hodinku počítali. Učil mě všechno hezky v klidu a pomalinku. Pěkně od základů. Neřval a neječel jak ty scvrklý sirény co jsem měl na doučko předtím. A jeho byt na rozdíl od doupat těch čarodějnic nesmrděl. Líbilo se mi tu. Navíc jsem od něj všechno pochopil. Řekl mi ty důležitý věci a zjednodušenou formou. Vypustil omáčku keců, kterou si učitelky neodpustily. Pak jsme dopočítali poslední příklad a já měl pocit, že tomu dobře rozumím.

,, Ok Franku. Co budeme dělat dál?''
,, No.. asi pak ty rovnice.''
,, Tak jsem to nemyslel. Dneska už jsi počítal ažaž. Nebudu tě přetěžovat. Nemělo by to efekt. Nechceš si se mnou něco zahrát?''
Souhlasil jsem. A tak zbylá hodinka mého doučování proběhla prostě suprově. Ani se mi nechtělo domů. Byl bych s Gerardem zůstal, i za cenu toho, že budu počítat až se ze mě bude kouřit.

,, Tak Fee, je čas jít.'' řekl mi Fee! To bylo hrozně hezký! Ale co naplat. Musím jít domů. Gee se nabídl, že půjde kousek se mnou. Nakonec jsme v družným hovoru došli až před můj dům.
,, Tak jo Gerarde. Tady bydlím. Tak ahoj, a zase v pondělí?''
,, Já mám čas pořád. Můžeš přijít kdy budeš chtít. Klidně tenhle víkend.''
,, Tak jo, to by šlo.''
,, Jsi fajn kluk, myslím, že budeme kamarádi.''
,, Já doufám.'' usmál jsem se.
,, Tak čau.'' řekl Gerard a letmo se dotkl mého ramene.
,, Ahoj…'' vymáčkl jsem ze sebe. Poprvé v životě se těším na další doučování! Mamka se tomu divila když jsem o Gerardovi u večeře pořád tlachal, a jak se moc těším na další hodiny matiky, a jestli tam můžu už o víkendu. Večer, když jsem usínal se mi vybavil ten jeho letmej dotek. Takovej… mrazivej. Asi si o tom nechám zdát.



Další naše společný doučování probíhalo dost podobně. Chodil jsem za Gerardem skoro každej den po škole. Hodinku jsme se věnovali matice, a potom zábavě. Bylo mi s ním super. A navíc jsem ve škole začal v matice excelovat!



,, A dneska tě Franku naučím něco úplně nového.'' oznámil mi mezi dveřmi Gee. Upaloval jsem tedy za ním do pokoje. Sedl jsem si na židli ke stolu, a začal z báglu vytahovat sešit.
,, Ne, počkej.'' zarazil mě Gerard. Držel mě za ruku, která se dobývala za učebnicí.
,, Dneska necháme matiku matikou. Nechci plýtvat časem.''

Pustil jsem tedy tašku s učením na zem, zůstal sedět a koukal na Geeho. Ten se opět usmál jako už posté. Tím svým typicky nezáludným a přátelským úsměvem. Šel a pustil nějakou hudbu. To jsou Beatles! Ty mám taky rád. Yesterday… A Gerard začal také zpívat.
,, Je tvrdej. Bože na matiku je tvrdej!'' musím se chlámat. Na tu melodii to sedí fakt suprově!
,, Ale Gee, já už se přece všechno doučil! Nejsem tvrdej!''
,, Za chvíli ale tvrdej budeš!''
,, Co?''
,, Aaale… ne, to nic. Já ti chtěl něco říct.''
To už jsem začal bejt poněkud nervózní. Co když chce zrušit naše doučování? Chodil po pokoji tam a zpátky a nakonec se usadil na posteli. Díval se. Začal jsem se ošívat. Já nerad když na mě někdo tak kouká. A navíc, on vůbec nemluví. To není ten Gerard jakýho jsem znával.
,, Pojď ke mně.''
Já poslechl. Posadil jsem se vedle něj. Ale přesto v uctivé vzdálenosti. Gee vytáhl z kapsy u saka blok a tužku.
,, Mám pro tebe takovou hádanku.'' a napsal



Frank + Gerard =



',Řekni, co bys tam doplnil?''
Koukal jsem na to a nevěřil. Jenže co jsem měl dělat? Gee se na mně díval a já se neodvažoval mu pohled oplácet. Vzal jsem si od něj propisku a dopsal



Frank + Gerard = Frerard



Gerard se zasmál.
,, Jsi chytrej kulišák, to bych ani já nevymyslel. Víš, napadlo mě ještě něco jinýho.'' a pak dopsal



Frank + Gerard = LOVE



Byl jsem malinko překvapený. Takže on nakonec opravdu myslel tohle. Asi jsem se červenal. Přesto mě něco napadlo.
,, Ty, Gerarde. A víš co to znamená?''
,, Copak?''
Popadl jsem znova tužku co držel v dlani a připsal



Frerard = LOVE



Pokračování příště milá dítka:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darek Darek | Web | 16. února 2009 v 16:48 | Reagovat

To je hezký! A kdy bude příště?

2 Petra Petra | 17. února 2009 v 18:47 | Reagovat

příště.....takže hodně brzo příště!.....pěknej příklad takle bych taky zvládla počítat

3 Jannica Jannica | Web | 15. března 2009 v 17:11 | Reagovat

Krásný! :) Občas jsem u toho fakt vybuchovala smíchy :D "Za chvíli ale tvrdej budeš"... :D nebo "Vrhnem se na to." Taky mě napadaj takové dvojmyslné věty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama