NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

My Frerard Romance

23. února 2009 v 19:21 | Chemical Writer |  Frerard

Taaak. Dycky jeden novej, a jeden starej. Čím starší příběhy, tím horší a úchylnější... Tohle je ještě docela nevinné... teda... si myslim.

Tak tu sedím zase. Po kolikáté? Nemám tušení. Den co den tu číhám na svoji oběť. A ona nikde. Ale o čem to vlastně žvatlám? Nejlíp bude, když vám to povím pěkně od začátku.

Jednou jsem šel na procházku. Bylo nedělní ráno, a protože v sobotu odvysílali poslední díl Digimonů, neměl jsem co dělat. Rozhodl jsem se, že si prostě sednu do parku na lavičku. Bylo moc hezky. Ptáci řvali, šeříky smrděly, všechno kvetlo, což mě jako alergika slušně jebalo. Ale stálo to za to. Kupodivu se konečně nějaké moje utrpení vyplatilo. Najednou jsem totiž viděl postavu. Černou... Šinulo se to sem. Přišlo to blíž a já... Já byl v prdeli. Byl to totiž kluk. A to moc krásnej kluk.



Šel pomalu, nikam nespěchal. Však už od pohledu bylo znát, že je to osobnost. Hodně napovídalo i jeho černé a elegantní oblečení. Černou totiž nosí velké osobnosti. Lídři. A ta sexy postava, zahalená do černého šatu krásně vynikala. Aby toho nebylo málo... Měl trošku delší havraní vlasy. Vypadaly tak dokonale.. Jak si s nima větřík pohrával... V ten moment mi došlo, že jsem ztracen. A tím spíš, když se tahle dokonalost ještě o pár kroků přiblížila. A já uviděl ty oči. Uhrančivé oči, které měly barvu oliv, posypaných skořicí. Doslova zářily z jeho téměř bílého obličeje. Najednou jsem měl pocit, že mě pohltila jeho aura. Sálalo z něj tajemno. Asi bych se ho začal bát, nebýt toho, že mě vždycky přitahovaly záhadné a temné existence. Co je zač? Čaroděj? Umělec? Vidí snad tenhle kluk do budoucnosti? Zabývá se vyvoláváním duchů? Měl jsem pocit, že všechno najednou, a přitom mi to nejpodstatnější uniká. Už je tady! Podíval se na mně. Z jeho výrazu nebylo znát, co si o mně pomyslel. Nedíval se zle, ani přátelsky. Ale měl jsem pocit, že mi vidí až na dno duše. Ten pohled neměl dlouhé trvání, a přitom se to zdálo jako věčnost.

Odvrátil zrak, a pokračoval dál. Dívám se za ním. Vzdaluje se... Má krásnou prdel! Ó můj bože! To je on! Můj ideál. Přesně takhle jsem si představoval, že by měl vypadat můj kluk!
Najednou procitnu. Kouzlo pod jehož vlivem jsem byl vyprchalo. Sakra... Mohl bych zavřít pusu! Čuměl jsem na něj celou dobu jako puk. Ne, jako debil! Co si o mě pomyslí??? Kam... Kam se poděl? Běžím směrem, kudy jsem ho viděl odcházet. Není nikde. Jestli si zkrátil cestu mimo stezku, napříč mezi stromy tak jsem v háji a nenajdu ho. Pokračuju po cestě dál. Jsem už na okraji parku. A co vidím, dále... je jen rušná ulice. Autobusová zastávka.. Obchoďák... Náměstí. Povzdechnu si. Uvidím ho ještě vůbec někdy? Musím ho najít! Ode dneška už žádný Digimoni! A tak začlo moje prokletí. Každý volný ráno, sedávám v parku. A doufám, že ten zázrak ještě někdy uvidím. Dvakrát šanci nepromarním.



Stále to stejné místo. Jen čas je jiný. Čas se změnil už stokrát. Opravdu. Připadá mi, že tu sedím už posté. A ani jednou nepřišel. Ne. Ne. A ne. Propadám beznaději. Co když měl cestu kolem jen náhodou? Co když ani není z tohohle města? Co když se mi jenom zdál? Co když to byl duch? Dost. Začíná mi hrabat. Určitě byl z masa a kostí. Jenže... Jak to můžu vědět? Ponořím se do úvah. Začínám se pomalu smiřovat s tím, že je nadobro pryč. Tss. Co já vím. Hezká tvářička, ale co když je to jen mrcha prohnaná? Nevěrná bestie. Prolhanej mizera. Kriminálník... Dost. To ne. Něco mi říkalo, že nic z toho na něj nesedí. To už spíš vyvolávač duchů. Vytáhnu z kapsy zrcátko a zkontroluju si make-up. Urovnám si patku, která mi fakt moc sluší. Jo. Jsem kus. Musím si to opakovat, a sám tomu i uvěřím.

Přišel pocit. Něco jako... Když tušíte průser. Pomilionté se podívám k místu, odkud přišlo to, co mi nedalo spát a ukradlo mi klid. Světe div se. Zastavilo se mi srdce. Je to on!!! Kurva, kurva, kurva... je je je toto on! V klidu si začnu panikařit. Co teď? Já... Sklopím oči a stydlivě se culím do země. Ne, to nesmíš Franku - napomenu se. Podívám se před sebe. Tak, a teď otoč tu svoji dutou makovici. Tááák... Uááá... Ten je pane.. Ou... To je kus... Tak jo. Tak jo. V klidu. Ještě je daleko... Co udělám? Co mám dělat? Tisíckrát jsem si představoval tuhle chvíli. A stejně nevím. Blíží se. Pomalu... Rozvážně. Tak jo, zkusím to... nějak. Achjo... Já se picnu. Lidi já se picnu. Chápete mě vůbec? A je to tady. Už je tak blizounko. Teď a nebo nikdy. Wow, podíval se na mně! Hurá! Usměju se.

,, Do- dobrý den..'' pozdravím ho. Připadám si jak malej kluk, kterej něco provedl.
,, Čau.'' uslyším poprvé jeho hlas. Nádhernej hlas... Jak jinak.
,, Nechcete si... popovídat?'' musím působit dojmem totálního dementa.
,, No, proč ne. Můžu si teda k tobě přisednout?'' chvíli na něj blaženě civím, a pak řeknu ano a plaše sklopím oči.
,, Já, j-jsem Frank.'' vykoktám, a vstanu, a podám mu ruku. Jeho dotek není vůbec nepříjemný. Naopak. Hřeje, a mám alespoň jistotu, že není přelud ani duch.

,, A já Gerard.'' panejo... krásný jméno. Připadám si jako v ráji. Posadíme se. Všimnu si, že Gerard na něco kouká. Co je na mně divného? Sleduju jeho pohled a... kruci. Já debil! Nechal jsem si v ruce to zrcátko!!! Okamžitě ho schovám.
,, Hej, tak se nestyď za to, že se o sebe staráš ne?'' aaa... Gerardův úsměv mě totálně odzbrojil.
,, Já se nestydím, vůbec ne. Jak vás to napadlo...''
,, Čekáš snad na nějakou holku?''
,, Jo, vlastně ne... Nebo.. Tak trochu. Jak to víte?''
,, Franku, ten uctivej tón si nech, copak vypadám tak staře?''
,, Jjo, neee! Totiž to vůbec ne!''
,, Hmm. Že ty seš na kluky?'' kruci jo... On mi fakt vidí až do žaludku! Konečně seberu zase odvahu podívat se do jeho překrásnejch očí.
,, Joo...'' vypravím s blaženým úsměvem.
,, Jaká náhoda, já taky.'' z jeho výrazu poznám, že mluví vážně. Ono mi k němu nějaké vtipkování stejně nesedlo.

,, Že ty jsi čaroděj?'' položím velice inteligentní dotaz. Gerard se jen pousměje.
,, Dá se to tak říct, a chceš vidět kouzlo?'' normálně bych zase nesměle zamrkal a díval se jinam. Tentokrát ne. Jeho pohled mě k sobě přikoval, a nepustil. Nikdy bych nikomu nedovolil... Přiblížil se. Já nebyl schopný ani pohybu. To jako fakt? Jooo... Naklonil ke mně hlavu, přivíral oči. Neodolal jsem a dovolil mu to. Naše rty se dotkly. V žaludku mi poletovalo asi milion motýlů. Gerard pootevřel ústa, a zlehýnka mě pohladil na rtech jazykem. Přijmu výzvu. V životě jsem nezažil hezčí polibek. Přál jsem si aby neskončil. Gee mě vzal do náruče. Ignorovali jsme kolemjdoucí. Byli tak nepodstatní. Chci se mazlit. Copak mi přeskočilo? Znám ho teprve pár minut. A už mu tolik dovolím.. Konečně mě Gerard přestal líbat. Cítím se zesláblý.

,, Frankie..'' zašeptá mi do ouška.
,, Ano Gee?''
,, Já když tě viděl poprvý... Myslel jsem, že jsi úchyl...''
Tohle mě dorazilo. Jak jako úchyl? Proč?
,, Tys na mně koukal tak dychtivě, že jsem se málem lek.'' svěřuje se mi Gerard. Tak takhle to je...
,, Ty si mě pamatuješ?''
,, Jak bych mohl zapomenout na tak krásnýho kluka? Několikrát jsem tě tu hledal.'' Gee si mě přitáhne, a já si nechám líbit i to, že mi vyrábí na krku pořádnej cucflek. V ten moment už vím, že ho pozvu k sobě domů. Asi jsem blázen. Na tom nezáleží. Nelituju toho co se stalo. Naopak. Nepřestanu děkovat osudu, že mi přihrál Gerarda do cesty. Jsme spolu dodnes. Nevěříte? Zadejte si do vyhledávače na youtube slovo Frerard. A to jen slabý odvar přátelé. Přál bych vám vidět, co provádíme doma.

Prostě My Frerard Romance.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 24. února 2009 v 16:15 | Reagovat

Tak tohle si pamatuju...neni to náhodu  s tim pakoidním frankem? jo asi jo....přečtu si to znováá a jestli se zas zadusim smíchy tak zažaluju autora za ublížení na zdraví

2 Admin - Chemical Writer Admin - Chemical Writer | 24. února 2009 v 18:13 | Reagovat

Ano. Je to s pakoidním Frankem. Nevím proč, ale mám nutkání z něj dycky udělat trošinku troubu:-D omFG...doufám že ses nezadusila! Jsi můj stálý oddaný čtenář! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama