NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

Sleep

17. února 2009 v 8:43 | Chemical Writer |  Frerard

Opět starší věc. Halt když stěhovat, tak pořádně. Ale nebojte. Možná dnes, nebo nejpozději zítra dodám poslední část Matiky. Úchylnej název což? Achjo. Mám krásný nápady na nový příběhy. Jen by to chtělo víc času:-)

Už se stmívá… Končí večerní zprávy a já ležím v posteli. Tohle všechno vnímám ve zvláštním polospánku. Znáte to… Jako když spíte, ale přitom víte o všem, co se v místnosti děje. Mohl bych tu telku vypnout. Dřív než mě Hypnos vezme do náruče. S nadlidským úsilím otevřu oči a sáhnu po ovladači. Dost už polospaní. Je teprve večer, tak proč se mi dneska tolik klíží oči? Je mi to fuk. Lepší spát než se trápit. Knížku… zkusím si číst. Třeba přijdu na jiný myšlenky.



Ale ten příběh mě nezajímá. Je nudný. Možná kdyby ho napsal někdo jiný, bylo by to lepší. Autor je idiot. Copak vás baví číst na stránku dlouhé popisy místností? Achjo. Nudím se… A zase myslím na tebe Franku. Nechci. Musím číst dál. Slíbil jsem si, že to dočtu ať bude ten román sebenudnější. Kouknu z okna. Slunce už zapadlo. Tma se vkrádá i do mého pokoje. Rozsvítím lampičku. Tak do toho. Kruci. Bolí mě oči. Jen na chvíli je zavřu. A pak budu číst dál. Odstavec… nebo kapitolu. Nebo jen pár vět. To je jedno. Jediný co vím, je to, že mezi řádky nebude tvoje jméno Franku Iero. Kde by ses jen vzal v tom nudném historickém románu? Ty jsi totiž cokoli, jen ne nudný. Živě vidím tvoje oči, co mě uhranuly. A přitom už je to dávno. Cítím to tak dál, pořád stejně silně. Krucinál ty oči! Já je vidím. Franku, nech mě být! Nesmím na tebe vzpomínat! Nesmím na tebe myslet! Jdi pryč z mojí hlavy, co to děláš? Sklapl jsi tu knížku co mám rozečtenou. Proč? Pokládáš ji na noční stolek. Proč jsi přišel? Jak ses tu tak najednou vzal? Chceš se se mnou dívat na zápas v televizi? Zahrát mi na kytaru nějakou melodii co tě právě napadla? Jdeme do hospody nebo co? Mluv… Ale ty nemluvíš, zhasl jsi lampu, a najednou byla tma.

Lekl jsem se, že jsi pryč, a že ses mi jen zdál. Ale není to tak. I když tě nevidím, cítím tvoji přítomnost. Typickou vůni. Je to možný? Posadil ses na postel. Hladíš mě ve vlasech, něco hezkýho mi šeptáš jen pár centimetrů od mýho ucha. Na kůži mě příjemně šimrá tvůj dech. Pak mě chytíš za ruku a ptáš je jestli smíš. Smíš co? Jistěže ano! Nic jinýho si nepřeju. Já ti dovolím všechno. Posadím se těsně k tobě a držíme jeden druhého v náruči. Nejsem ani schopnej vnímat jak jsem šťastný. Asi mi to všechno dojde až s odstupem. Prstama propátrávám dokonalý linie tvýho těla. I ty máš neposlušné ruce. Tvoje dotyky mi dělají dobře, ale jsem taky nervózní. Já si o sobě nemyslím, že mám tak dokonalou postavu. Ale ty dokážeš dát najevo, že jsi jinýho názoru. Postupně se tedy uvolním a užívám si mravenčení v rozkroku. Myslel jsem, že mi vzrušením přeskočí když jsem ucítil dotyk tvých rtů. Krátce mě políbíš a stáhneš mě na sebe. Ten náraz mě položil. Pevně mě držíš a já cítím tvůj horký jazyk na krku, přesně tam kde to mám rád. Nemůžu se ani pohnout. Jsem strnulý. Zatímco ty mě k sobě tiskneš, jako by ses bál, že odejdu. Přijímám tvé polibky. Oba dva zrychleně dýcháme. Snad nikdy jsem nebyl tak vzrušenej. Vychutnávám si tu těsnou blízkost. A já se tak bál! Měl jsem strach, že skončím sám. Teď už vím že ne. Mám tebe!

Konec dobrý všechno dobré. Přitulím se jak nejblíž to jde. Chci se naplno poddat slastným pocitům. Jenže na mě přišel pocit jako bych právě měl omdlít. Svět se zatočil. A do očí mi svítí světlo. Neležím na tobě Franku. Já… ležím na zádech. Na břiše necítím tlak tvýho vzrušení, to jen ostrej hřbet knihy mě tlačí do těla. Kde jsi? Pak začínám chápat… všechno byl jen sen.

Co by to taky mohlo bejt jinýho než sen? Jsem naivní. Copak já bych mohl dostat u tebe šanci? Těžko. Pohlédnu z okna. Vidím noční město. Asi jsem naspal hodinu, nebo dvě. Kdo ví? Záleží mi na tom? Já chci zase usnout! A pokračovat tam, kde můj sen přestal. Vím ale, že tohle se povede málokdy. I kdyby se ten sen už nevrátil, tak to nevadí. Snění je pořád lepší než krutá skutečnost. Tak dobře… Do toho. Otevři knížku a čti dál. Vidíš jak hezky se ti u toho usíná, říkám si v duchu. A opravdu. Sotva moje oči zaostřily na miniaturní písmenka, přišla spavá nálada. Chvíli se peru s obsahem slov, ostrým světlem, dáváním vět do souvislosti… Na co si to hraju Franku? Já vím, že není nemožný abys přišel. Víš pod jakým květináčem mám klíč, a stavil ses za mnou už tolikrát. Zahrát si videohru. Pokecat. Dát si kafe. Vždycky můžeš přijít. Dveře mám pro tebe stále dokořán. Ale jsem vážně hlupák, když si namlouvám, že přijdeš abys mi řekl co ke mně cítíš. Pitomost a zvlášť teď v noci. Už ať spím… prosím… Nemyslet na tebe. Na pár hodin zapomenout. Zapomenout na to, že existuješ. A nejlépe i na to, že existuju já. Třeba se ten sen vrátí. Přál bych si to. Aspoň ten sen… Já bych… byl hrozně rád. Byl tak… skutečnej… chtěl bych ještě… jednou to zažít… dotknout se… já… já…

A pak Gerard usnul. Poslední týden toho opravdu moc nenaspal. Není na tom s nervama nejlíp. Ale ze spánku se usmívá. Asi se mu něco hezkého zdá. Že by zase o Frankovi? Ať už je tomu tak, nebo ne, usnul opravdu tvrdě. A možná proto si nevšiml jak čísi ruka opatrně vzala knížku z jeho rukou, položila ji na noční stolek, a cvakla vypínačem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Berrynka** Berrynka** | E-mail | 25. ledna 2010 v 16:32 | Reagovat

hezký,,neznám snad nikoho kdo by to vylíčil líp než ty :)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama