close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

Tak nevinní

18. února 2009 v 8:52 | Chemical Writer |  Waycest

Myslím, že většina z vás to zná. Ale kdyby přece jen přišel někdo nový... a aby to tu ''nestálo''.

Přišel jsem domů. Nečekaně dřív. Víte.. s klukama ze školy si moc nerozumím, jiné kamarády nemám, a navíc se na mě všichni dívají jako na podivína. Myslel jsem, že posezení s nimi se mi bude líbit. Ale nic moc. Nějak nemám náladu na to poslouchat, kolik holek ''přeřízli'' jaké polohy vyzkoušeli apod. Z nějakýho důvodu se mi to hnusí, a je mi trapný jen držet hubu a šoupat nohama. Jsem nemožnej. Šel jsem tedy radši domů, mám tu svůj klid. Miluju samotu. Jenže.. jaká to samota podivná? Nikde nikdo.. hm.. mamka natuty drbe u sousedky, a brácha? Achjo... nevím... kéž by tu byl.



Jsem trošku smutný a tak se rozvalím u telky. Přepnu všechny programy jen proto abych se ujistil o zázračnosti pracích prášků, a o tom, že Chosé zase dolejzá za Anne Mariou. Vzdávám to. Bednu vypnu a začnu šmejdit po něčem co bych mohl sežrat. Doťapu k ledničce.. a vida? Co to je v tom sáčku? Něco se na ní válí.. k mému zklamání zjistím, že jde jenom o papriku. Navíc papriku v tekutém stavu. Fuj to je smrad! Už tu je asi týdny. Znechuceně ji hodím do koše a pokračuju v exkurzi.

Konečně lednici otevřu.. mno... Máme tu.. majonézu, kus syrovýho masa, špenát, nějakou zeleninu.. a vida! Kyselý okurky. Zblajznu dvě, jenom dvě, aby to nebylo nápadný. Kruci, žádný sladkosti, a chlastat samotný mlíko... no ble.

Zalezu do pokoje, zalehnu do postýlky a chci si číst. Jenže se nedokážu soustředit. Mám docela nahnáno ze zítřejší písemky. Ale učit se mi nechce. Pitomá politologie... ale tahák bych si napsat mohl. U toho se přemýšlet nemusí. Vyhrabu se z pelechu a začnu se shánět po sešitě. Jako vždy ho nemůžu najít. Kurva s tím už! Určitě si ho půjčil Mikey. Co naplat, prošátrám mu skříňku s učením.

Jedva jsem otevřel dvířka skříně, vysypal se na mě bordel. Čekal jsem cokoli, třeba i pofidérní časopisy. Ale ten moula tu má opravdu jen sešity a učebnice. I když.. co je tohle? Knížečka.. nadepsaná.. Mikey W. zápisník. Ze zvědavosti ho otevřu a pochopím, co to vlastně kamufluje. To není diář! No to mě hubu natrhni. Von si Mikey píše deníček? V tu ránu zapomenu na jakoukoli písemku. Otevřu deník a začtu se.

Můj milý deníčku. Tak jsem se rozhodl že si tě začnu psát. Proč? V mém životě se děje jedna významná změna. Nemám si o tom s kým promluvit. A papír snese všechno. Vím to moc dobře z vlastní zkušenosti. Co všechno už si se mnou vytrpěl toaleťák!

Tak to je moc! Já vím, že je brácha divnej! Ale tomuhle se musím řehtat! Jediné, co mě překvapuje je věta - nemám si o tom s kým promluvit. My si říkáme všechno!

Víš deníčku. Od té doby, co jsem objevil netušené možnosti využití toustovače se opravdu nenudím. Ovšem.. nějak to není ono. Ale tak co má jeden pořád taky dělat. Ruka mě bolí, a člověk si musí vyhovět.

Šmarjá! Řehtám se víc než prve! Úsměv mi zatuhne v momentě, kdy si uvědomím, že dnes jsem měl k svačině toast. No nic.. jdu do kuchyně a nebudu moc čumět na toustovač. Udělám si pořádný kafe. Bože můj, Gerarde... nekoukej tam... čum na konvici...

Myslel jsem že zapnutý vysavač bude o fous lepší, ale cítil jsem se poté, jaksi prázdný... Teď nemyslím jen emočně.

Tak to je moc!!! Zrovna jsem si zalejval kafčo a notnou dávku vody jsem vycintal vedle. Už se fakt nedivím, že Mikey se mi nesvěřil!

Naše konvice na kafe má zase příliš úzké hrdlo... Taky to není to pravé.

Ty vole! Zrovna jsem se napil! Poprskal jsem celou kuchyňskou linku! Naštěstí Mikeyho deníček zůstal nezaprasený. Kafe ovšem nemělo nijak výrazně horší chuť. Brácha nezmiňoval detaily, jestli konvici umyl po svém extenpóre, ale co! Jak říkávala moje babička - Nikdy nevíš po čem ztloustneš. A tak se oklepu a kafe popíjím dál. Připadám si tak hodně cool. Hmm.. ale kde by se tak mohl válet ten můj sešit. Že by v předsíni? Jdu to tam prozkoumat. Cestou čtu dále.

Ale ať už jsem vyzkoušel cokoli... ani topení se nevyrovná mým zvráceným fantaziím.. Je příjemné jak je v zimě horké, i já jsem celý rozpálený. A v létě naopak hezky chladí.

Radši se držím od topení dál. Jestli to tak bude v tom deníčku pokračovat, nebudu si mít za chvíli kam sednout ani z čeho se nažrat. Ale moment. Zvrácené fantazie? Napiju se kafe, dnes mimořádně chutného a čtu dále. Mezitím štráduju po předsíni, třeba ten svůj sešit objevím, pokud ho Mikey taky neznásilnil.

Myslím u toho totiž na konkrétní bytost. Dokonalou. Jedinečnou. Miluju ji z celého srdce a znamená pro mě opravdu moc. Ani popsat to dost dobře neumím. Jenže pořád mě děsí, že jsem opravdu něčeho takového schopen.

A vida. Tak mladý Way se zamiloval do nějaký holky? Jak to myslí, že je toho schopen? Proboha.. snad to není ta šereda co má brýle jak dna od půllitrů? Nebo ta, co nosí prsa u pasu? No nic, čtěme dál.

Je to tak těžké se svěřit i tobě milý deníčku. Ale jsem opravdu bezradný. Jedná se totiž o mého bratra.. Gerarda.

Vyprsknu kafe podruhé. A kecnu na zadek. Naštěstí za mnou byla židle. Naneštěstí jsem se uprdelil přímo mámě do těsta. Krucinál fagot. Ona ho musí nechat kynout zrovna na židli?! A.. to ne! Takhle jsem se cítil naposledy jako malý, když jsem se podělal!

Musím to Gerardovi říct. Myslím, že to udělám už dnes. Jsem zvědavý jak se na to bude tvářit.

Oh my god! To snad nemyslí vážně? Dočetl jsem. Teď se musím odlepit z toho pitomýho těsta. Vstanu a mísa se mnou. Kurva už s tím. Ve dveřích zarachotil klíč. Co teď? Máma? Mikey? Nevím! Ani jedno není moc slibný! Kam ale s tím deníkem? Schovám ho do lednice. Vím že to byl opravdu pitomý nápad. Co jiného mi však zbývalo?

,, Jee, ahoj brácha, ty už jsi doma?'' vzápětí však slyším hurónský smích.
,, No Gerarde! Ty jsi ale hrozný prase! Co to má bejt to vybryndaný kafe na zemi? A... to těsto na prdeli?''
Ve stejný moment se mi od zadku odlepila mísa a spadla mi k nohám. Těsto mi zůstalo na zadnici. Takhle trapně jsem se necítil už věčnost!
,, Já a prase? Ty máš co říkat brácho...''
,, Jak to jako myslíš?''
,, Aaale nijak.. pomůžeš mi to uklidit?''
Naštěstí neprotestuje. Podaří se mu z mýho zadku seškrábat i nejmenší zbytečky těsta, a já bych přísahal, že si ten moment vychutnával. Snažím se nemyslet moc na topení. Přece by se na mě nevrhnul tady? A teď? Když je největší spoušť eliminována, zeptám se na to, co mě trápí. Už dlouho na to myslím. Bojím se odpovědi.

,, Týýý.. Mikey?''
,, Ano Gee?''
,, Ty sis půjčil nějakej můj sešit?''
,, Ne, vsadím se, že jsi ho zase ztratil.''
Tato odpověď mě docela uklidnila. Pak jsem však pochopil, proč si brácha tehdá tak znenadání půjčoval moje pouzdro na pastelky.

Odešel jsem do obýváku a četl si nějakej časák. Předstíral jsem zájem. Fakt že jo! Bůhví proč mi to Mikey nebaštil. Posadil se naproti mně a zíral. Docela mě to prudilo. Doufám, že se opravdu nechystá vyznat mi lásku.
,, Gerardku?'' už z toho oslovení mě zamrazilo.
,, Copak?''
,, Ty se zajímáš o kaktusy?''

Já debil předstíral usilovné čtení časopisu Rostliny - speciál o kaktusech. Když už, musím zachovat tvář.
,, No a proč ne? Hele to je docela zajímavý tadydlencto.. Nejvhodnější dobou pro přesazování je předjaří - konec února až začátek března. Používáme květináče či truhlíky z umělé hmoty, polystyrénu nebo pozinkovaného plechu (tradiční hliněné nejsou vhodné).'' můj drahý bratr civěl jako spadlej z maliny. Kurnik.. pokračuj Gerarde, napomínám se.
,, Pokud jsme tak neučinili již na podzim, kaktusy vyjmeme z půdy a z jejich kořenů důkladně odstraníme všechnu starou zem. Nemocné, zaschlé a příliš dlouhé kořeny odřežeme ostrým nožem nebo odstřihneme nůžkami. Rostliny pak necháme nejméně týden ležet na suchém a teplém místě, aby se rány zahojily (ne však na přímém slunci!).'' to už jsem si připadal jak největší retard v naší sluneční soustavě.

,, Nech toho Gerarde. Já ti chci něco říct.'' usmál se Mikey a posadil se vedle mně. Nebezpečně blízko vedle mně! Navíc mi sebral časopis a dál mě hypnotizoval tím svým pohledem. Nedalo se to vydržet! Už jsem s tím i smířenej! Proboha!
,, Šmarjá Mikey! Tak už to vyklop!''
,, Víš, Gerarde.. já tě mám rád..''
,, Já tebe přece taky brácho.''
,, No.. ale já to myslím malinko jinak..''

Můj výraz, který jsem nasadil se asi nedal nazvat inteligentním. Možná byl dost podobný tomu, kdy jsem seděl v tom těstě jako kvočna na snůšce. Vystřelil jsem pryč do svýho pokoje. Mám v sobě zmatek. Hej, aby bylo jasno. Docela jsem pochyboval o svojí orientaci. Věděl jsem, že se mi líbí holky, ale... kluci? Některý jsou fakt pěkný, to jo... Ale stejně... Zmatek! Zdrhám. Mikey za mnou.

Praštím sebou na postel a čumím do zdi. Musím si utřídit hlavu. Takhle by to dál nešlo. Proč, zrovna já? Kruci, a na zdi leze ještě ke všemu pavouk. Jestli na mne spadne tak bude veselo. V tom slyším, jak se potichu blíží můj lehce úchylný bratr. Lehá si po mém boku. Nedotkl se mě, což má asi kliku. Ale ne, mám ho rád, opravdu... Asi minutu se utápíme v trapném tichu. Je tížívější, než kdyby mi někdo plácnul na obličej kynuté těsto. Dost už s tím těstem...
,, Mikey... já...''
,, To nic, chápu to. Ani jsem nečekal že bys měl o mě zájem.''
,, Bráško, tak to není, totiž... tak jak si myslíš. Miluju tě, opravdu.''
,, Ale ne dost. Nepletu se?''
,, Je to kapku složitější. Já totiž... nevím... přijde mi to prostě... divný.''
,, Chápu. Čekal jsem to.''
,, Ale vlastně se mi to líbí.''
Mikey se na mne podíval jako na osmý div světa. Asi si najednou protiřečím, ale pochopte, že to nemám lehký. Kruci... kdybych nebyl tak zmatenej.

,, Víš, já... trochu váhám. Nechtěl bych ti ublížit. Na jednu stranu mě to láká. Ale co když se mi to nebude potom líbit? Co když pak řeknu, že nechci?''
,, A jak chceš zjistit jinak jestli o to stojíš nebo ne?''
,, To nevím.''
,, Tak vidíš, zkusíme to?''
,, Mhhhmmmhh...''
,, Ale no tak, já na tebe nepůjdu zhurta. Máme čas.'' s těmito slovy mě pohladil po tváři, a prsty mě přejel po krku. Docela příjemné. Měl jsem z toho husí kůži. Přetočím se k němu na bok. Chvíli zíráme jeden na druhého a pak to přišlo. Políbili jsme se. Zvláštní pocit. A trval jenom pár vteřin. A věřte nebo ne... líbilo se mi to. Už neváhám. Jdu do toho! Teď si přitáhnu bráchu k sobě a mazlíme se. Dokonce nás to vzrušuje. Co vám budu povídat. Přenádherné. Mikey se dotkne mého pásku a jediným pohledem mu dám svolení. Nedokážete si představit moje rozechvění, když mě začal hladit... vy víte kde. Čím dál rychleji. Aaa... polilo mě horko. Když to začalo být opravdu zakázaně pěkné, zaslechneme vzdálený hlas naší mámy, která se mezitím vrátila z pokecu s největšíma drbnama.

,, Mikey? Prosímtě, proč jsi dal svůj diář do lednice?''
Nepřál bych vám vidět bratrův výraz.
,, Gerarde? Myslím, že mi budeš muset něco vysvětlit.''
,, Odpusť miláčku.'' snažím se vyžehlit si reputaci. Bratříček však odchází, asi aby se ujistil, že máma nečte intimní detaily o jeho životě. A já tu ležím pěkně nadržený. Hlavu plnou své zakázané lásky. Která se právě zlobí. Achjo. Nevypadá to, že by chtěl Mikey dodělat to co načal. Asi budu muset zase sám ulevit svým vášním. Doufám, že je to naposledy. Ale... Mikey je dobrá inspirace. Musím se potutelně usmívat. A pak můj pohled spočinul na topení...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aless Aless | 1. dubna 2009 v 19:32 | Reagovat

Tuhle jsem četla už na starym blogu... je maxi úchylná ×D ale dobrá ×D

2 Creepy cake Creepy cake | Web | 10. listopadu 2012 v 22:11 | Reagovat

Jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četla xD no doprdele, úplně jsem si to představovala...hlavně to s těstem xDDDDDDDDDDDDDd

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama