close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

Tělem i duchem

19. února 2009 v 15:19 | Chemical Writer |  Waycest

Zdarec. Jen se vykecávám. Pokráčko tý matematický úchylárny hrozí zatím až výhledově. Chystám Frerarda na pokračování z trochu jiného soudku. Co se týče článku Your Story, je to padesát na padesát. V sobotu už by mohl příběh v klidu plynout dál, ale rozhodněte se, co by měl Fee spáchat:-D mimochodem... jaká kurva Frerard krize? Já teprve začínám!:-D

Vzpomínám. Už zase. Pořád si ten okamžik přehrávám dokola. Tenkrát, když jsi přišel ze školy. Uslzený, zmlácený, nešťastný. Nikdy jsi mi neřekl, že ti ubližují, na to jsi byl až moc hodný.



Bráško… vidím ten okamžik jako by se stal včera. Měl jsi ošklivý modřiny po celým těle. To byla cena za lásku. Kdo mohl tušit, že jsi chtěl získat holku vyhlášeného rváče školy? Nikdo. Ani ty, ani já. Podle toho jsi ostatně vypadal. Kdybys to věděl! Sakra Mikey, proč ty máš vždycky takovou smůlu? Tvůj obličej jsem pod pramínky krve skoro nerozeznal. Ale ještě hůř jsi na tom byl duševně. V očích jsi měl prázdnotu. To proto, že ta holka se ti ještě vysmála! A já dobře vím jak to bolí. Vypadal jsi jako člověk, který už nevěří, že láska vůbec existuje. Tenkrát jsi naříkal jak jsi neschopný, a ani se prý nedivíš, že máš v lásce takovou smůlu. A prý že jsi ošklivý! Brácho, jak to můžeš říct?

Přišel jsem za tebou a objal tě. To nic Mikey, brácha je u tebe, už bude všechno ok. Přísahám. Náhodou, já být holka tak neváhám ani chvíli, a jdu do tebe. Posloucháš tyhle moje slova a vypadá to, že tomu ani nevěříš. Jo, pravda, a kdybych nebyl tvoje sestra. Ty ses na mě podíval a odvětil, že překážku nevidíš ani v tom, že jsem kluk, natož bratr. Já vlastně už vůbec ne! A z bratrského objetí se stal polibek. Z polibku bylo dlouhé nekonečné líbání. To přešlo v mazlení a pak ještě dál. Tak daleko, že by si nikdo nedovedl představit. Jenom my dva. Je snad nenormální, že jako bratři k sobě máme tak blízko? Aniž bys cokoli řekl, vím co si myslíš, vím co chceš říct. Stačí jediný pohled a já vím jak se cítíš. Mohl bych napsat knihu o tvých myšlenkách, snech, přáních…

Pár let jsme byli šťastní. Nedokázal jsem si představit, že by tohle mohlo jednou skončit. Ale už jsme nebyli ti mladí kluci jako nazačátku. Začali jsme dospívat. Věděl jsem, že to přijde. Poslední dobou jsi se choval divně. Tušil jsem co máš na srdci. Chtěl jsem být silný a skončit to jako první. Ale pořád jsem doufal, že se všechno ještě změní a nakonec se to urovná. Že náš vztah bude zase jako dřív. Modlil jsem se za to. Zoufale přemýšlel co udělat abych si tě k sobě přikoval. Jenže konec nastal i tak. Fakt jsem se snažil! Udělal jsem co jsem ti viděl na očích. Bylo to k ničemu.

,, Gee, musíme si promluvit.''
,, Já vím.''
,, Pak to budu mít lehčí.''
,, Konec.''
,, Pochop to, tenkrát jsme byli v pubertě! Mladý bláznivý kluci! To co děláme není dobrý!''
,, Jasně.''
,, Zlobíš se?''
,, Takže mě nemiluješ?''
,, Samozřejmě že jo, ale… tenhle vztah není správnej. Musíme to skončit dřív než nám to přeroste přes hlavu.''
,, Tak ale u mě už se kurva stalo! Měl jsi to říct dřív!''
,, Ale Gerarde…''
,, Hlavně že tobě to žíly netrhá!''
,, Bolí mě to ještě víc než tebe, protože jsem to já, kdo to končí.''


Mikey… ty jsi byl vždycky ten slušnej hoch. A já černá ovce rodiny. Pak že to maj svině v životě lehčí! Vystřelil jsem pryč a potloukal se po městě. Bez cíle. Chvíli jsem uvažoval o tom, že si něco udělám. Tohle není fér! Kam se podívám, tam je Mikey! Já vím, říkáte si - taky jsem se rozešel, nebo rozešla s někým komu patřila velká část mýho života. Ale Mikeymu patřil můj život celej! Od dětství jsme si hrávali jen spolu. Poslouchali stejnou hudbu, četli ty samý komiksy. Nebyli jsme jako bratři. Byli jsme jako jednovaječná dvojčata. Neexistuje den v mým životě, kdy bych byl bez něho. Pokud vy končíte vztah, můžete vzpomínat na život předtím. Na to jaký byl, než jste potkali svoji bývalou lásku. Já ale nemůžu! Nejde to, není v mejch silách vymazat celej život! Nepomáhal chlast, nepomáhal fet. Prostě nic! Zkusil jsem snad všechno abych Mikeyho vymazal z minulosti. Když jsem ho ale dostal z hlavy, zůstal v srdci. A odtud bratr nikdy vyhnán být nemůže. Kdokoli jiný ano. Vím, že se tě bráško už nikdy nezbavím. Leda bych… už nebyl.


Přemýšlel jsem o tom čím dál intenzivněji. Míjel jsem svýho brášku beze slova. Vyhýbali jsme se jeden druhému a najednou mi došlo jak je tu prázdno. Zkoušel jsem začít od začátku. Vyhrabal jsem nějaký starý časopisy a narazil na komiks o upírech, náš oblíbený! Je to dlouho co jsme ho četli naposled. Už už jsem málem zavolal na Mikeyho, co to mám za objev, a pak jsem si uvědomil, že nesmím, protože spolu nemluvíme.


Jindy jsem s ním zkoušel navázat řeč. Povídali jsme si o všedních věcech, ale řeč se zase stočila k naší nekomunikaci.
,, Brácha, přece nebudeme jako cizí lidi!'' řekl jsem, a chtěl ho obejmout.
Ale tys mě odstrčil. A to hodně bolelo. Říkáš, že nevinným objetím to začalo, a nepřeješ si, aby k tomu došlo znovu. Opět jsem se stáhl do sebe a bloumal sám ulicemi města. Utíkal jsem daleko. Nevnímal jsem směr, ani to, že se zatahuje obloha. Běžel jsem přes most a tam jsem se zastavil. Stačil by jeden jedinej krok. Jen najít odvahu a přehoupnout se přes zábradlí! Jenomže já, já jsem srab! Bojím se výšek. Kolikrát jsem se v noci vzbudil na smrt vyděšenej noční můrou, kde jsem padal a padal a padal někam daleko, hluboko. Tak hroznej pocit se nedá popsat. Nezapomenu na ten moment, kdy jsem to zažil v lunaparku. Pitomé atrakce. Tenkrát jsme šli s Mikeym na horskou dráhu a… Zase Mikey! Začínám ho nenávidět! Ani sebevraždu nemůžu naplánovat bez toho, abych si nevzpomněl na svého drahého bratra!


Šel jsem tedy dál. Támhle je řeka… ne, to ne. Představa utopení mě děsí stejně, ne-li více než skok z mostu. Skočit třeba pod vlak? Ne… nesnáším hlasitý zvuky. A co se oběsit? Zlomenej vaz? To přece musí bolet, nehledě na to, že když to poseru, vaz se mi nezlomí a já se budu škrtit. Udušení. Čistá hrůza. Nemůže bejt nic horšího! A tak jsem stočil kroky zase k domovu jako správný zbabělec. Mikey byl už naštěstí pryč. Šel jsem do koupelny, opláchl si obličej a zadíval se na vanu. To by nebylo špatné. Prostě se jen říznout, a vykrvácet. To prý není nic hrozného. Jenom se vám chce spát. Navíc to bude odpovídat mému gustu. Šel jsem si do skříně pro svoje oblíbené oblečení. Specielně zvlášť jsem si dal to, který chci mít na pohřbu. Pěkně jsem to napsal do dopisu na rozloučenou, včetně podrobností, jako je písnička, kterou mi mají zahrát, kamarády co by měli pozvat (to byl mimořádně krátký seznam) a pár řádků jsem věnoval rodině, ať pro mě nepláčou, protože já už se určitě netrápím. A že na onom světě budu šťastný.


Odešel jsem do koupelny a vana už byla plná. Ok. Jdeme na to. Čím dřív to budu mít z krku, tím líp. Byl to zajímavej pocit, ležet ve vodě oblečenej. Chvíli se přizpůsobuju prostředí, málem bych ze zvyku sáhl po mýdle. Ne, dneska se natahuju po noži. Vyhrnul jsem levý rukáv a zkoušel říznout. Nešlo to. Ten nůž je moc tupej. Zkusím to znovu a tentokrát pořádně přitlačím. Pálí to, ale povedlo se. Rána ale není dost hluboká. Jsem trochu v šoku. Radši si vezmu žiletku. Tou mi to třeba půjde líp. Její dotyk jsem téměř neucítil, ale když jsem zabral, přišla ostrá bolest. Poslední co na tomhle podělaným světě zažiju je tohle! Prosím, ať už je konec…


Nekrvácím moc. Neřízl jsem dost hluboko. Navíc mi bolest vrátila schopnost racionálního uvažování. Opravdu si přeju aby mě moji blízcí našli takhle? Pro mě by to bylo docela milosrdné, rozhodně lepší než se uškrtit, ale pohled na mrtvolu ve vaně, s hlavou zvrácenou nazad není nic moc. A navíc ta krev všude. Udělám to jinak. Vylezl jsem z vany, vypustil vodu a šel do lékárničky. Sežeru nějaký prášky a bude pokoj! Sice to není žádný hrdinství, ale byl jsem dycky srab! Proč jím nebýt i v poslední hodině?


V pokoji si vysypu všechny ty léky před sebe na koberec. Kruci. Je tu jen obvaz, kterej by vlastně hodil, potom teploměr, projímadlo (jen to ne!), pár náplastí, paralen, valetol, a ještě pár prášků, obvykle po jednom nebo dvou kusech. Nevím co jsou zač, ale zkusím to. A vida, tady je celý plato něčeho… je to barevný, tak mě to pošle třeba přímo do nebe. Co já vím.


Abych neztratil glanc, zapíjím ty prášky vínem. Dělám to naposledy v životě, tak si to můžu náležitě užít ne? Když dopolykám druhé plato prášků, cítím se trochu nalitej. Fuj… ješte ten paralen pro jistotu… hlavně ne to projímadlo! Systematicky pokračuju. Prášek, doušek vína, prášek… kroky… Mikey ve dveřích.

,, Gerarde, co to prosímtě?''
,, Eeeee…'' řekl jsem.
Co by napadlo vás, vidět svýho bráchu v mokrejch hadrech, v kaluži vody sedět na koberci? Nehledě na těch pár krvavejch fleků, obalů od různých tabletek a flašky vína, skorem dopité?
,, Gerarde!!! Co to sakra děláš?!'' Mikey ke mně přiběhl a nevěděl jestli mi má první vzít flašku, prášky, nebo zavazovat rozřezané zápěstí.
,, Co dělám? Nevidíš brácha? Neskutečnej svinčík!'' dostanu nehorázný záchvat smíchu. Je to směšný! Já jsem tak nemožnej, že se nakonec snad ani nezabiju!
,, Gee, nech toho! Musíme z tebe dostat to svinstvo! Co jsi jedl za prášky?''
,, Jooooo, to ti tak řeknu! Dávám si tu práci se sebevraždou a teď to pokazím si myslíš jooo?'' pak mi Mikey donesl limonádu a narval mi ji k ústům. Pil jsem.
,, Taak, Gerarde. Jak na to koukám, snědl jsi nám všechny paraleny, a… mámě jsi sežral antikoncepci! Spokojenost?''
,, Spokojenej budu leda tak mrtvej!''
,, Gerarde nemel hovadiny! Víš jakej jsem měl o tebe strach? Lítal jsem po celým městě. Měl jsem špatný tušení a vidím že správný.''

Přeměřuju si brášku rozmazaným zrakem. Bude se mi hezky umírat při pohledu na něj. I když… já blbec sežral vlastně antikoncepci! Kurvadrát!
,, Gee, udělal jsem hroznou chybu! Chci tě zpátky. Lásku nemá nikdo právo zakazovat. Ani úřady, ani lidi v okolí. Myslel jsem, že to přebolí, ale jsem na tobě závislej. Miluju tě. Odpustíš mi?''
,, Heee… mě je zle. Co jsi dal do tý limonády?'' ne, opravdu můj mozek nebyl stavu vnímat co Mikey říká.
,, To projímadlo. Pro případ, že by jsi snědl něco opravdu špatnýho. Jak tak koukám na ty prázdný pixly od léků… dělám si o tebe opravdu starost Gee, doufám, že budeš v pohodě, začneme od začátku, budeme pořád spolu a potom…''
Nenechal jsem bráchu domluvit. Prostě jsem ho poblil.


Následující dva dny mi bylo fakt neskutečně zle. Ale i když jsem více objímal záchodovou mísu než svýho andělskýho bratříčka, musel jsem se usmívat. Všechno je zase ok! Vrátil se! Co si můžu víc přát? Snad jen aby se mi udělalo líp. To víno chutnalo divně. Brácha nedal jinak, než že půjdeme k doktorovi. Bylo mi neskutečně trapně, když jsem se zpovídal co všechno jsem pozřel. Měl jsem pocit, že i ten doktor má ze mě srandu! Ale je to fuk. I kdybych týden nevěděl, jestli se mám na záchod posadit, nebo ho obejmout, stálo by to za to. Hlavně že ty tu jsi bráško! Už nikdy nesmíme něco takovýho dopustit. Brrr, když vzpomenu na tu hroznou minulost… To období kdy jsem myslel, že už spolu nikdy nebudeme… Naštěstí se mi to dneska zdá jen jako ošklivá noční můra. A já se probouzím. Au, moje břicho! Během těchto úvah jsem si ulevil a pak se opatrně zvedl od záchoda. Odplivnul jsem si a spokojeně se usmál. Fuj, už je to pryč!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 scary scary | Web | 2. července 2009 v 13:46 | Reagovat

sežral si mámi antikoncepci :D salva smíchu :D  :-D ten gerard je takový prase ... :-D

2 Creepy cake Creepy cake | Web | 10. listopadu 2012 v 23:48 | Reagovat

inteligentní komentář
P.S. jdeš do mých oblíbených blogů :P :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama