![]() | Ehm... :-D já vím, že to vždycky useknu, ale to je účel. Na co byste se těšili? Jo a pomalu mi dochází předem napsané příběhy, takže co nevidět přijde krize XD ,, No tak? Kdy to bylo naposledy?'' ,, Pár... dní...'' ,, Ale ty potřebuješ častěji než pár dní pokud se nepletu?'' ,, Ideálně... každej třetí den.'' |
,, Tak dobrá. Napij se ze mě.''
Gerard se podíval dost vyděšeně. Neměl bych to bejt kurva snad já, ten vystrašený?
,, Ale Franku... copak to jde?''
,, Co by nešlo! Měl jsi to udělat už dávno.''
,, Co by nešlo! Měl jsi to udělat už dávno.''
,, Radši... bych umřel než... z tebe pil bez svolení.''
,, Plácáš nesmysly lásko! No tak! Napij se!''
,, Jenže tě... mám rád... nechci ti ublížit.''
,, Mě přece neublížíš! A jestli mě máš opravdu rád tak to prostě uděláš protože se o tebe bojím!''
Tiše mě sledoval. Musím ho k tomu snad dokopat? Copak není u upírů pud sebezáchovy?
,, Proč ses nezeptal? Já bych tě přece nechal ať se napiješ Gerarde''
Zase se mi začaly po tváři koulet slzy jako hrachy. On si snad myslel, že bych mu to zakázal? To má o mě pěkný mínění! Gee se začal pomalu zvedat. Pomáhal jsem mu, aby se mohl posadit. Nemyslím si, že moc účelně.
,, Dobře... pojď ke mně blíž.'' zašeptal.
Nezaváhal jsem ani na chvilku. Šoupnu se k němu a nechám ho, ať mě obejme. Je mi u něho tak dobře.
,, Můžu tě uspat...''
,, Ne, nebudeš... ztrácet síly. A... já... chci bejt... při vědomí.'' vypravím mezi vzlyky.
,, Jsi tak hodný...'' vypravil ze sebe a přitáhl si mě a dodal:
,, Nekoušu zubama... mám ostré nehty...''
,, Hlavně už dělej, ať se mi tu znovu nesložíš.''
,, Promiň mi to Frankie.''
Chtěl jsem odpovědět, že nemám co prominout. Najednou nebyl čas. Ucítil jsem jemné říznutí na krku. Bylo to jak dotek žiletky. Trošku jsem se zachvěl. Nebolelo to tak moc. Cítil jsem horkou tekutinu jak vytryskla z mýho těla ven. Gerard se jemně přisál a začal pít. Vlastně mi to bylo příjemné. Dělal to opatrně a s citem. Držel mě ve svým objetí a já pomalu přestával plakat. Bude v pořádku!
Měl jsem pocit jako by v ten moment byl součástí mně. Nějakým zvláštním způsobem nás to spojilo. Zavřu oči a užívám si ten moment. Cítím se trochu ospalý. Ne, doufám, že mě nechce nechat usnout... hlava mi klesla. Moje sevření povolilo. Gerard sebou cukl.
,, Broučku, není ti nic?''
,, Ne... jenom bych spal.''
,, Já kretén! Měl jsem hlad a napil jsem se moc.''
,, To nevadí... přežiju to.''
Pak jsem ucítil jak mě Gerard zvedl a položil na gauč. Přikázal mi moc se nehýbat a ptal se po lékárničce. Povím mu tedy kde má hledat. Než se naděju, je zpátky a nedá jinak, než že ránu vyčistíme.
,, Stejně jako netopýři, mám ve slinách látky, které zabraňují srážlivosti krve. A ty už dál krvácet nesmíš. Jasné?''
,, Ok.''
Ránu mi zalepil a opět mě zvedl a kamsi odnášel.
,, Ale Gerarde, já můžu přece chodit, vždyť jsem ok. Věř mi!''
,, Pssst. Neodmlouvat. Mě se líbí když se o tebe starám. Kdepak máš postýlku maličký? Nahoře?''
,, Jo.''
Opatrně mě odnesl do ložnice a uložil do postele. Je to divný. Ještě před chvílí byl na umření a najednou má sílu se se mnou tahat. Nesl mě, jako bych byl polštář, nebo něco podobně lehoučkého. Možná se chová až zbytečně úzkostlivě. Tak hrozně opatrně vůči mně. Nejsem zvyklej na podobný zacházení. Zrovna mě přikrýval a to už jsem nevydržel neoponovat.
,, Gee, já nejsem přece slečinka. Nemusíš bejt tak opatrnej...'' moje další námitky byly umlčeny krátkou pusou.
,, Musím. Jsi člověk. A lidi jsou hrozně slabí. Mám strašnou sílu, mohl bych ti snadno nechtěně něco udělat. Musím dávat pozor.''
Trochu mě to prudí. Člověk žije celej život v domění, jak je vytrvalej, silnej, a pak najednou přijde upír, a všechny vaše iluze jsou v tahu. A navíc se do vás zamiluje. Spokojeně se uculuju. Hlavou se mi honila spousta otázek ohledně Gerarda.
Jak dlouho byl asi bez krve? Bude ze mě taky upír když mě kousl? Jestli ne, bude ho ze mě někdy chtít udělat? Takových otazníků. Ptal bych se, ale Gerard mi položil prst na pusu, lehl si vedle mě a zase začal s tím svým uspáváním. Chtělo se mi protestovat a odmlouvat, ale zesláblý toho moc nezmůžu. Tak mu zase usnu v objetí. A neuhodnete co se mi zdálo hezkého.








nesnášim krize.....ale věřim že mě snad nechceš mít na svědomí kdybych umřela na absťák....
kurva ale už! ....já sem an tom závislá....já sice bejvám an frerardech závislá normálně....ale teď sem zrovna extrémě závisla na tomhle ....a vůbec an všem co napíšeš