NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

I Will Never Hurt You 14

14. března 2009 v 20:37 | Chemical Writer |  I Will Never Hurt You

Přiznávám. Baví mě vás napínat. A proč by nemohl být už konec? Trochu tragic with a capital T? Co? Neukončíme to?

Už jsem čekal jen kdy se do mě zaryjou ostré drápy. Proč to musí skončit takhle? Miluju tě Gerarde... To byly mé poslední myšlenky. Stvůra se na mě vrhla a srazila mě stranou.



Čekal jsem kdy už konečně bude po všem. Ale nic se nedělo. Opatrně jsem otevřel oči a viděl Gerarda jak seká tu ohavnou věc do břicha. Ta zařvala jak tur, poroučela k zemi a já uviděl jak hluboké rány jí Gerard způsobil, i když se to na první pohled nezdálo. Pět příšerných zářezů v jejím břiše. Vypadalo to jako pět záseků od meče. Pěkně hlubokých, způsobených značnou silou. Víc jsem neviděl. Gee ke mě přiskočil a schoval mě do náruče tak, abych nic nemohl sledovat.
,, Nedívej se na to broučku.''
Pak už jsem slyšel jen hrozný úpění a řev. Ať to bylo cokoli umíralo to. Brečel jsem a celý se třásl. Stejně bych se bál podívat co se tam děje. Za chvilku už bylo po všem. Najednou přišlo ticho.

,, Není ti nic Frankie?''
,, Ne...e...''
,, Doufám... trošku ses pořezal o ty střepy. Ani o tom nevíš viď?''
V tom měl pravdu. Všiml jsem si toho pořádně až teď.
,, Co...to... bylo?''
,, Obávám se, že taky upír. Víš jak jsem ti vyprávěl o těch šílených, kteří podlehnou svojí touze po krvi? O maniacích?''
,, Jo...''
,, Tak tohle bylo ono. Pojď, půjdeme pryč. Teď už se na něj můžeš podívat.''
Pomalu jsem se otočil. Čekal jsem že tomu budou vnitřnosti lézt ven z hlubokých ran, které způsobily Gerardovy ostré nehty. Čekal jsem tratoliště krve. Ale jediné co jsem viděl bylo rozbité zrcadlo, trocha krve, která patřila mě a pak... popel.

,, To je všechno co z něj zbylo?''
,, Ano. A je to tak dobře.''
,, Měl jsem hroznej strach.''
,, Už je to v pořádku.''
,, Bál jsem se aby to nešlo pak po tobě.''
,, Zlatíčko, i kdyby, já si s něčím takovým hravě poradím. Půjdeme odtud ano?''
,, Dobře.''

O pár minut později, jsme seděli na zemi v obýváku a odpočívali. Gerard zkontroloval, jestli někde nekrvácím až příliš a uklidňoval mě.
,, Doufám, že se nebudeš teď upírů bát.''
,, Nebudu...''
,, Tihle takzvaní maniakální upíři jsou sice ještě silnější než já, protože pijí nesrovnatelně víc krve, ale přišli o rozum. Neumí se ovládat, jsou pomalejší a těžkopádní. Kdyby mě ale chytil do drápů, asi by byl amen.''
,, Takový věci neříkej!''
,, Promiň, nebudu.'' řekl a pohladil mě.
,, A abych nezapomněl, něco jsem ti přinesl.'' dodal a vylovil cosi z kapsy u saka.
,, To je ten šedej potkánek!''
,, Ano, evidentně jsi mu sympatický a rád by zůstal u tebe.''
,, Děkuju Gee. Jsi na mě tak hodnej.''
,, Není zač človíčku.''
,, Za záchranu života.''
,, Pro tebe bych klidně umřel.''
,, A já pro tebe.'' řekl jsem, a myslel jsem to vážněji než cokoli jinýho.

Potkánek si přelezl na moje rameno a já se přitulil k Geemu. Ten kluk mě fascinuje. Jednou ranou vyřídil něco tak... ne, nemyslet už na to! Pryč s tím. Ale stejně je to zvláštní co všechno ti upíři nedokážou. Podívám se na Gerarda a ten mě začne hladit po vlasech. Myslím, že kdyby mě obejmul jak nejpevněji dokáže, zláme mi všechny žebra. Možná by mě bez problémů prohodil oknem. Ale přitom se ke mně chová tak strašně hezky. Nic podobnýho jsem ještě nezažil. Mezitím, co mě můj upírek líbal na tváře a do vlasů mi to nedá a musím se zeptat.
,, Gee, zůstaneš tu?''
,, Nehnu se od tebe ani na krok.''
,, I přes noc?''
,, No jistě, budu ti hlídat spaní. Sám bys asi po dnešku neusnul.''
,, Díky. Hele? Víš že rozbitý zrcadlo je sedm let neštěstí?''
,, A víš, že když střepy necháš být, tak to platí jen pro sedm hodin?''
,, Opravdu? Takže to mám zamést až po sedmi hodinách?''
,, Ne, ty tam nepůjdeš, dokud to sám nezlikviduju.''
,, Tak dobře.''

Potom mě lehce položil na zem. Potkánek kamsi odběhl, budeme mu muset vyrobit domeček... na další úvahy mi nezbyl čas, protože Gee mě začal líbat. Jediná myšlenka co mi zůstala v hlavě byla - dokud jsem s ním, nic mi nehrozí.

Den nám utekl docela rychle. Než jsem se nadál, přišel večer. Začínal jsem být lehce nervózní. Jo, trošinku se bojím tmy a hrozně moc pavouků. Však to už víte. Nechtěl jsem být sám. Lezl jsem Gerardovi za zadkem a to nonstop. Nešel jsem si do ledničky ani pro salát aniž bych neměl svýho upírka u sebe. Gee se mi ale nesmál. Říkal, že tohle je normální reakce smrtelníků když se poprvé setkají s něčím podobně hrozným jako je útok upíra.

Pak už přišla noc a my odešli do ložnice. Navrhoval jsem, že Gee bude spát v posteli a já si lehnu třeba na zem, na podložku. Rozhodně ne do obýváku na gauč! Sám bych se nejspíš po dnešku zbláznil! Gerard ale nedal jinak, než že se do tý úzký postele navezeme oba. Proč vlastně ne? Dobrej nápad! Ale stejně jsem byl pořád nervózní. Už ani ne tak z maniakálních upírů, jako... vy víte z čeho.
,, Já toho zlato stejně moc nenaspím. Spíš budu hlídat tvoje spaní.'' oznámil mi Gee zatím co si čechral polštář.
,, Eh, tak jo... dobře.''
,, Copak je Franku? Ještě jsi vystrašený?''
,, Ne, to ne.''
,, Poznám, když jsi nervní.''
,, Opravdu mi nic není.'' snažil jsem se nakukat svojí lásce, zatímco jsme se přikrývali dekou.

Pak jsem zhasl. A přemýšlel, co všechno asi Gerard potmě vidí. Možná by si mohl klidně i číst. Možná vidí i to jak rudnu.
,, Pojď přece blíž, ještě spadneš přes okraj Frankie.''
Poslechl jsem. Gee si mě přivinul a já si užíval hlazení na zádech a dovolil jsem mu i ať mi cuchá vlásky. Pak na mě začala padat únava. Bude se zlobit když teď usnu?
,, Neboj se malej. Já po tobě přece nic nechci.'' zašeptal.
,, Ale... jakto?''
,, Copak si myslíš, že nevím z čeho jsi tak vyklepaný? Ale teď už spi ano? Dobrou noc.''
,, Dobrou noc Gee.'' zašeptám, neschopnej jakýhokoli dohadování a odporování. Poslední co si pamatuju bylo to, jak jsem se ještě víc na Gerarda přimáčkl, abych si užíval teplo jeho těla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jannica Jannica | Web | 14. března 2009 v 22:30 | Reagovat

To je tak roztomilý:)) Ten Frankie, jak je nrvózní... A Gerard je opravdu dokonalej... Ještě, že ho zachránil..

O tom se mi určitě bude zdát..

Moc se těšim dál:)

2 JustDream JustDream | 15. března 2009 v 9:17 | Reagovat

nemám slov :) dokonalé..

3 Petra Petra | 15. března 2009 v 12:33 | Reagovat

TOHLE JE PROSTĚ NÁDHERA.....žeru to čim dál víc.....

prosím, prosím pokráčkooo!!

4 Aless Aless | 31. března 2009 v 18:00 | Reagovat

Gerard je spása ×D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama