NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

I Will Never Hurt You 8

2. března 2009 v 17:46 | Chemical Writer |  I Will Never Hurt You


Tak dobrá, nebudu to už protahovat ne? Dozvíte se asi dost podstatnou část týhle storky. Pohodlně se usaďte a čtěte milé děti. A prosím... řekněte jak se vám to líbí.

Vzal jsem za dveře a šly samy otevřít. Gerard mě nejspíš očekával. Když jsem vybíhal po schodech, slyšel jsem melodii. To musí hrát Gee! Přidal jsem na rychlosti, protože jsem se na něj hrozně těšil. Hořím zvědavostí, co mě čeká dneska. Už se na něj ani trochu nezlobím. Jsem zvědavý na vysvětlení všech těch podivností, co se kolem nás dějí.

Dveře do pokoje byly otevřené. A přesně jak jsem předpokládal, seděl Gerard u klavíru. Byl ke mně otočený zády, a tak jsem si řekl, že ho zkusím překvapit. Neuslyší mě přes hudbu. A navíc byl tak zabraný do hry. Začal jsem se za ním potichu plížit. Než jsem se nadál, dělal mi společnost opět starý známý šedý potkánek. Teď se ale musím dostat k panu tajemnému. Už jsem byl skoro u něj.






,, Dobrý den Franku.'' řekl Gerard a dohrál.
,, Ahooj... jak víš že jsem za tebou?''
,, Jednoduše. Prostě jsem tě cítil.'' usmál se. Všiml jsem si, že vypadá unaveně.
,, Jsem tu. Můžeš klidně mluvit. O čem chceš.'' myslím, že dobře věděl na co narážím.
,, Tak dobrá. Udělej si pohodlí. Nemusíš se ničeho obávat. Pavouky jsem dávno vyklidil.''
,, Kuju...'' pípnul jsem a uvelebil se na pohovce. Lehl jsem si tak, abych viděl ven na ocelově šedou oblohu a přemýšlel, proč Gerard myslí na pavouky ve stejným momentě jako já.
,, Nedáš si něco k pití?''
,, No vidíš, mám docela žízeň, to bys byl moc hodnej.''
,, Džus nebo víno?''
,, Džus.'' pomyslel jsem si, že je to zajímavá nabídka. Přece se před ním nezbourám.

Donesl mi pití a pak zůstal stát u okna. Pozoroval myslím to samé co já. Je divný když je na jaře tak ošklivo.
,, Mám tě hrozně rád Franku. A chci abys to dobře věděl.'' na chvíli nastalo ticho. Říkal mi to už sice do telefonu, ale takhle live je to ještě silnější.
,, Vím to. Taky tě mám rád Gerarde.''
,, Vážím si toho, jen nevím, jestli mě budeš mít rád i po tom, co se dozvíš pravdu.''
Na to jsem neměl slov. Děsilo mě to. Džus mi málem zaskočil.

,, Já totiž, jsem hrozný podivín. Ani nevíš jak těžký je pro mne říct ti, co jsem doopravdy zač.''
,, Ale no tak.'' zasmál jsem se. Přitom jsem si hrál s tím malým šedým neposedou a přemýšlel, odkud nás asi pozoruje Edgar. Jo, Gee je zvláštní. Sice jsem mu ještě nepřišel na to tajemství, díky kterému z něj sálá tajemno, ale asi má nějakej zvláštní dar.
,, Opravdu. A teď nemyslím jen ty zvířata co mě poslouchají na slovo. Nenarážím na magii, a na to, že trochu vidím do budoucnosti. Ani na moje podivný záliby.''
,, A načpak?''
,, Nezdá se ti, že je tu až příliš náhod?''
,, O co jde?''
Gerard si povzdechl a dal se do vyprávění, a já měl pocit, jako by ho to hrozně namáhalo. Hádám, že celou noc nespal.

,, Co tě to vůbec napadlo chodit za cizím člověkem do domu? Nehledě na to, že vypadal tak podivně?''
,, Prostě jsem chtěl.''
,, Tvůj strach z pavouků, bylo mi to jasné hned co jsi překročil práh. Proč myslíš, že jsem tě před nimi varoval? Jak jsem to na tobě poznal?''
,, No, asi jsem se všude rozhlížel jestli někde nějakej neleze. Dělám to dost často. Jsem hroznej.''
,, A pak jsem tě varoval znovu, ať na sebe dávaš pozor. Ještě ten den ses pořezal. Pamatuješ?''
,, Dobře se pamatuju. Tys to věděl.''
,, Věděl.''
,, Dokonce... jsem v hlavě slyšel tvůj hlas.''
,, Protože jsem k tobě mluvil.''
Opět pár vteřin ticha. Tenhle kluk mě začíná zajímat čím dál víc.

,, Ovládáš snad telepatii? Nebo to bylo zase kouzlo?''
,, Ne, Franku. Nešlo o kouzlo. Nebo aspoň ne, v tom pravém slova smyslu.''
Odmlčím se a snažím si ty věci srovnat v hlavě. To jsou přece... jen náhody. Nic víc!
,, A pak když jsi osamněl, byl jsi smutný. Nechtěl jsem abys plakal.''
Vzpomněl jsem na ten večer, kdy jsem neuronil ani slzu, i když jsem se bál, že se na mě Gee vykašle.
,, Uklidnil jsem tvoji mysl, a pak ti vnuknul nápad. Ten papírek co jsem ti dal.''
Ano, to je pravda. Ale já bych si vzpomněl přece tak jako tak.
,, A pak jsem chtěl abys mi zavolal. A udělal jsi to.''
,, To ale... jsem chtěl i já sám.''
,, Trošičku. Sám bys byl víc nerozhodný. Pomohl jsem ti.''

Gerard přešel ke mně. Posadil na pohovku na který jsem ležel a pokračoval ve vyprávění. Tiskli jsme se k sobě bokama a já z toho byl trošinku rozrušený. Snažil jsem se nedat to najevo.
,, Pořád mi moc nevěříš. Nezdá se ti, že ty věci co se staly jsou něco nadpřirozeného, že ne?''
,, No...''
,, Poznám na tobě když se bojíš. Vycítím i pochybnosti.''
To už jsem prostě neměl slov. Možná jen blafuje. Možná je to jen hodně dobrej psycholog.

,, A hlavně. Tu noc co jsme telefonovali - zdálo se ti o mě? Že je to tak?''
Vytřeštil jsem oči. Kdybych se o tom někomu svěřil! Komukoli! Jenže nikdo z mých blízkých neměl o Gerardově existenci ani potuchy. Nikomu jsem o něm nevyprávěl. A o tom snu už teprve ne!
,, Chceš abych ti do detailu povykládal o čem se ti zdálo? Možná už si nepamatuješ všechny detaily...''
,, Ne! Pamatuju se až moc dobře! Neříkej to!''
,, Copak? Věříš mi i bez toho aniž bych ti ten sen převyprávěl?''
,, Jo, věřím.''
,, Mám tvoje sny na svědomí broučku. Dokážu se lidem vloudit do myšlenek. Vycítit jejich náladu. Poznám dokonce i když jim něco hrozí. Věděl jsem, že budeš krvácet.''
,, Mluvíš jako bys sám nebyl člověk. Tak... Tak mi pověz co jsi zač! Jak je možný že tohle všechno víš a dokážeš?''
,, A proč jsem si posledně tolik dovolil.''
,, To s tím má společného co?''
,, Nechtěl jsem abys tu zůstával. Hrozilo ti nebezpečí.''
,, Jaký zase?''
,, Byl jsi tak blízko...''
,, Já... vím?''
,, A když jsem cítil tvoji vůni...''
O můj bože, tak já mu voním? Neměl jsem však na tyhle úvahy moc času. Gee mluvil hned dál.
,, Nechtěl jsem ti ublížit Frankie.''
,, Cože?''
,, Tyhle všechny vlastnosti... to nabourávání psychiky, ovlivňování myšlenek, a snů... je vlastní jen pro... jisté existence.''
,, Počkej, já nechápu... co to znamená?''
,, To broučku znamená, že já...''

Naklonil se těsně k mýmu obličeji. Utápěl jsem se v těch zelených jiskřičkách. V životě jsem necítil takový napětí, strach, a zároveň tolik lásky. I kdyby byl Gerard třeba satanista nebo něco na ten způsob, nemůže mě to přece odradit. Ne, já nevěřím tomu že je to úchyl, nebo psychopat. Prostě ne! Tyhle oči nemůžou bejt... Přiblížil se tak, že jsem na okamžik myslel, že se naše rty dotknou. Ale on se místo toho nadechl a zašeptal posledních pár slov na která sbíral sílu.

,, Já zlatíčko, já jsem totiž upír.''
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | Web | 3. března 2009 v 16:41 | Reagovat

Tak tehle byl snad ze všech nejlepší...zetim...a já tu story začínám opravdu nehorázně žrát XD

2 Petra Petra | 3. března 2009 v 21:17 | Reagovat

Já sem vlezla už asi tisíckrát a furt nic XD asi se stávám čím dál víc závislou

3 Jannica Jannica | Web | 14. března 2009 v 21:58 | Reagovat

Ha! Já to tušila! Jenom to, aby byl upír mu chybělo k dokonalosti... Takže teďka je to dokonalý:)

4 Aless Aless | 31. března 2009 v 17:12 | Reagovat

Přesně...a já to řikala! ×D Wow... ty povídky sou fakt suprovní! Že bych se začala bát? ×D ×D

5 Pansy.xo Pansy.xo | 1. května 2009 v 13:38 | Reagovat

Yes!!.. jak jámiluju tyhle povídky! :D

6 fallen angel fallen angel | Web | 6. června 2009 v 13:56 | Reagovat

jééééééééééééééééé!
jůůůůůůů!
on je upír!
fajn, říkala jsem si, že to přečtu jedním dechem, a koment napíšu k poslednímu dílu jenže tady jsem prostě
musela!
jůů
jako já to tušila ale..
jéé....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama