NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

I Will Never Hurt You 9

3. března 2009 v 21:33 | Chemical Writer |  I Will Never Hurt You

Mám hroznou radost, že se story líbí. Díky díky díky:-)

Sotva dořekl ta slova, vyrojilo se mi v hlavě tisíc otázek. Dělá si srandu? Ale co když ne? Tak... Jak to je s upíry ve skutečnosti? Vadí jim česnek a svěcená voda? Jsou nesmrtelní? Opravdu to jsou bezcitné bestie a zabijáci? Dokážou všichni upíři to samé jako Gerard? A proč se nerozpadl na sluníčku na prach? Když jsem ho viděl poprvé tak se klidně prošel ve slunečním svitu a nic se nestalo. Hele, a nekecá náhodou?

,, Chápeš to Franku? Proto mám všechny tyhle schopnosti. Já se dokážu do lidí prostě dostat. Manipulovat s nima. Přitahovat je aby přišli blíž... a potom...''




Neodpovídal jsem, jen jsem ho k sobě přivinul. Gee přece není zlý! To nemůže být pravda! Všechno mi najednou začalo tak nějak dávat smysl. I ta věc včera. Možná byl jaksi... vyhládlý. A když mě měl tehdy tak blízko, bál se, že by neodolal a pokousal mě. Proto jsem musel vypadnout.

,, Frankie?''
Gerard byl překvapený. Možná čekal něco na ten způsob, že začnu křičet a pokusím se utéct pryč. Ba ne. Věřím mu. Držel jsem ho v náruči dál a zlehka mu přejížděl po zádech.
,, Tohle jsem zažil ani nevzpomínám, kdy naposled.'' zašeptal a položil mi hlavu na rameno. Hladil jsem ho po vlasech. Vždyť je to jen chudinka opuštěnej, docela neškodnej.
,, To nic Gerarde. Bude dobře.''
,, Ale Franku, já jsem zabíjel.''
,, Nevadí. Ty přece nejsi žádnej vrah.''
,, Jak to můžeš říct? Zabíjel jsem lidi. Bylo to čerstvě po tom, co jsem se stal upírem.''
,, Ty už takovej nejsi. Bylo to dávno... kdybys mi chtěl ublížit, tak už se stalo.''
,, Jsi si tak jistý?''
,, Jsem. Alespoň už chápu proč jsi mě donutil tenkrát odejít.''

Otočil ke mně hlavu a chvíli jsme na sebe jen tak beze slova koukali. Pak si na mě zase lehl a pokračoval ve svým příběhu.
,, Asi před dvěma stoletími jsem byl člověk. Zabýval jsem se černokněžnictvím a nežil zrovna dobře. Praktikoval jsem černou magii. A to mě zničilo. Zešílel jsem. Bylo by jen otázkou času kdy umřu. Dodneška nevím proč, ale nějaký upír se nademnou slitoval. Přeměnil mě. Tím pádem se mi rozum vrátil a já pochopil, že jsem měl žít jinak. Bohužel, ten upír co mě změnil se někam vypařil beze stopy. Něco mi říká, že už nežije.''

Gerard se odmlčel a hledal slova. Napjatě jsem poslouchal i každý jeho nádech.
,, Tím pádem jsem byl bez mistra. Neměl jsem se od koho učit, nechápal jsem co se mnou je. V mým těle se odehrávala spousta změn. Byl jsem citlivý na světlo a nekontroloval sílu. Chtěl jsem si třeba otevřít láhev vína, ale měl jsem moc sil a neovládal jsem je, a tak jsem ji rozdrtil. To byl asi první signál, že nejsem jako dřív. Bylo to zvláštní období. Svůj minulý život jsem si najednou pamatoval jako ze sna. Období, kdy jsem zešílel vůbec. Jen tu a tam se mi vybaví záblesky... něčeho.''

Pokračoval jsem v hlazení jeho hebkých vlasů. Tohle nemůže být výmysl. Museli byste ho vidět když to vyprávěl.
,, Najednou jsem měl hroznou žízeň a hlad. Nebylo možné je nějak uhasit. Až jednou... jsem uviděl zraněného člověka... malé dítě si hrálo venku na hřišti s maminkou. Byli tam sami dva, uprostřed parku. To ubohé dítě zakoplo a odřelo si koleno. Ucítil jsem krev a... zatmělo se mi před očima. Dál si nic nepamatuju. Jen to, že když jsem se probral tak vedle mě leželi ti dva mrtví.''

Bylo mi to hrozně líto. Gerard za to přece nemohl. Nevěděl co se s ním děje! Ostatní upíři se učí stát se stvořením noci od těch mistrů jak říká. A on... To musel zvládnout sám.
,, Cítil jsem se jako zrůda. Nechápal jsem. Víš, zezačátku jsem měl za to, že nás tři někdo přepadl. Myslel jsem si, že se probírám z mdlob. Ale potom jsem zjistil, že já před těmi mrtvými těly klečím a ze rtů mi kape krev. Napadlo mě jediné řešení - zabít se. Copak vůbec takovou zrůdnost může člověk udělat?''

Všiml jsem si, že mu po tváři teče slza. Nemám ani odvahu ho pobízet do dalšího vyprávění. Trpělivě čekám až popadne dech.
,, Šel jsem tedy domů. Můj byt se nacházel v pátém patře. Zdálo se mi to jako dobrý způsob zprovodit ze světa takovýho netvora. Zbylo mi jediné, v duchu poprosit Boha o odpuštění, a skočit. Ten let si budu pamatovat do smrti. Padal jsem rychle ale přitom jako ve zpomaleném filmu. A jaké bylo moje překvapení. Na zemi jsem dopadl na všechny čtyři. Malinko roztřesený ale živý. A v ten moment jsem pochopil. Tohle všechno jsou schopnosti upíra.''

Pak jsme mlčeli. Nepřekvapilo mě, že jsem zase poněkud v šoku. Jak říkám, každá návštěva u Gerarda na mě nechávala následky a spoustu věcí k uvažování. Ale pořád toho vím tak málo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 4. března 2009 v 20:32 | Reagovat

eja eja ej.....já to žerůů..dál dál dál!  Nemám slov a je mi zima takže zase jednou inteligentní komentář.....XD ale hlavně že sem šťastná

2 Jannica Jannica | Web | 14. března 2009 v 22:03 | Reagovat

Hrozně mě zajímá, přitahuje... Je prostě dokonalej...

A chudinka... To s tou mámou a dítětem je nechutný, nedivim se, že se chtěl zabít..

3 Aless Aless | 31. března 2009 v 17:20 | Reagovat

Dokonalost sama

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama