NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

Romance dvou bratrů

21. března 2009 v 12:59 | Chemical Writer |  Waycest

Zase jedna ze starších věcí. Omg... někdy se nepoznávám, ale tohle je ještě docela nevinné XD spíš jen taková kratochvíle z nudy. Gerard tam mele hrozný sračky, ale nedivte se když je namol :-) jo a dneska vám ještě přidám pokráčko některý ze storek, jen nevím který? Co byste rádi?


Je krásná podzimní noc a já se vracím s Mikym z kalby. Byla teda pořádná. Stála za to. Jako ostatně pokaždý. Hmm... Asi jsem neměl pít ten rum. Mikey i já se řehtáme ničemu. Ulice by byla docela tichá nebýt našeho nehorázného řevu a neutichajícího smíchu.

,, A víš co bylo nej? Když Bob zahučel pod stůl a Ray si toho ani nevšiml!'' směje se brácha. Při této vzpomínce na mě přijde nová vlna ďábelského chechotu.
,, Jo, a jak mu potom řekl, aby nepil když má tak rozmazanou hlavu!'' div se smíchy nesložíme na zem.

,, Držte huby buzeranti!'' ozve se čísi hlas. Slyším jak kdosi práskl okny.
,, Jak kurva víš, že jsem buzerant?'' zařvu a Mikey se začne chlámat ještě víc. Můj mozek povzbuzený lihem dostal nápad. Šílenej nápad.
,, Tak já ti předvedu buzeranta!'' zakřičím směrem k oknu, ze kterého se linul ten protivnej hlas. Pak popadnu Mikeyho a pořádně se s ním vykousnu. Ani se nebrání. Dokonce bych řekl, že se mu to i líbí.
,, Takže takhle vypadaj buzeranti, jasný?! Nikdo nebude členy My Chemical Romance nazývat buznama!!''
,, Děte do prdele s vaším pošahaným emem!''
,, Já nejsem žádný emoooo!!!!!'' zařvu co mi plíce stačí.
,, Podívej se co máš na palici degéne!''

Tohle už na mě bylo moc. Další sled mých slov nedával moc smysl. Vím jen, že v tomto mém proslovu byla slušná slova pouze spojky, citoslovce a emo. Nadával bych asi až do rána, ale najednou jsem cítil Mikyho dotek. Bráška.. Okamžitě přestanu plodit vulgarismy a podívám se na něj.

,, Gee, vykašli se na toho blbce.'' nepřítomně zírám na brášku. Bůhví proč mi vytanuly na mysli všechny průsery co jsme spolu už zažili. Vždycky jsem byl viník. Vždycky já, jsem vyvolával spory. Mikey byl mnou zatáhnut už do tolika malérů. A on byl snad jediná bytost na celým světě, kdo mě dokázal opět uklidnit. Jeho poslechnu vždycky. Bylo na něm něco - uklidňujícího, mírného.
,, Ach bráško...'' je to jediný co jsem ze sebe schopen vypravit. A on pochopil co všechno tím chci říct. Přísahal bych, že mi četl myšlenky. Aniž bych moc chápal co dělám, přitáhl jsem si ho k sobě. Objali jsme se. Už pomiliontý. Ale dneska to bude jiný. Vychutnávám si teplo jeho těla a pak mu zajedu rukou do vlasů. Stáhnu mu hlavu trochu dozadu. Když mi totiž schovává obličej do šály, nemůžu na něj. Ta dobrá duše mi dovolí, ať si dělám co chci. V jeho očích vidím zvědavost. Co asi vidí on v těch mých? Přestanu myslet a políbím ho. Ale je to jiné než před chvílí. To byla jen pusa z provokace, jakých už byl bezpočet. Tohle je vyjímečné. Je v tom cit. Přál jsem si ať to nikdy neskončí. Ale všechno má svůj konec. I tenhle polibek. Nejkrásnější co jsem kdy zažil.

,, Gee?'' a teď mi řekne, že jsme opilí. Určitě. Já mu na to budu muset kývnout a zítra ráno se probudíme a budeme se tvářit, že se nic nestalo. Vůbec nic. To jen já se budu trápit. On vystřízliví, a možná si ani nebude pamatovat co se teď a tady stalo. To jen já vím, že z lásky vystřízlivět nedokážu.
,, Copak Mikey?''
,, Já tě miluju.'' No. Jediný co mě v ten moment napadlo, bylo slovo - hurá. Objal jsem ho ještě pevněji a zuřivě líbal, jako bych se docela pomátl. Za ta léta.. Mohlo se to stát už tisíckrát. Musíme toho tolik dohánět. A nejlíp teď! Držím svého bratříčka v náručí a tlačím dozadu. Než se naděje, mám ho opřeného o zeď a nemůže mi utéct. V ten moment už se fakt nemůžu udržet a rozepínám mu poklopec. Ježíšmarjá, dokážete si to vůbec představit?

,, Brácho, prosímtě, tady u tý zdi snad ne...''
,, Promiň, tak ne.'' řeknu, popadnu ho, a odvleču na nejbližší lavičku. To už jsem ale pěkně nadrženej. Posadím ho, kleknu si před něj a systematicky pokračuju kde jsem přestal. Nemůžu se dočkat až sundám to příšerný oblečení, který akorát překáží a budu se moct dotýkat jeho rozpálený kůže. Mikey je jak paralyzovaný. Nebrání se. Asi je toho na něj moc. Teprva když mu rukou zajedu pod trenýrky probere se.

,, Gee, to ne.. '' Ta slova mě opaří. Dělám něco špatně? Přece.. Řekl, že mě miluje. A.. Jak to tedy myslel? Krucinál.. Takže se můj sen nakonec nesplní? Jestli opravdu ne, tak to nemělo zajít tak daleko. Bude to nesnesitelné. Nebudu se Mikeymu moct podívat ani do očí... Prostě nic. Cítím, že do kukadel se mi ženou slzy. Já mu tady málem ublížil. Co když už v tuhle chvíli je náš vztah nenávratně pokažený?
,, Gerarde, já se bojím, že ten člověk v tom okně se dívá. Nemůžeme jít domů? Chtěl bych, aby to bylo hezký. Romantický.'' Tak proto..? Spadl mi ze srdce obrovský balvan.
,, Samozřejmě broučku. Co bych pro tebe neudělal.
''
Tak jsme se zvedli, tak rychle jak nám to roztřesené nohy dovolovaly a vášnivě se políbili. Naposledy tady u té oprýskané zdi. Potom se tiše otočili a ruku v ruce pokračovali k domovu. A jestli nás v ten moment skutečně někdo pozoroval, garantuju vám, že na to do smrti nezapomene.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Darek Darek | Web | 21. března 2009 v 21:40 | Reagovat

Hezký, tvoje povídky můžu čís pořád dokola a vůbec mi to nevadí!

2 Kathy Kathy | 24. dubna 2011 v 21:26 | Reagovat

Pěkné, moc pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama