6. dubna 2009 v 13:03 | Chemical Writer
|
| Tak podobně jako Frankovi mi opravdu nedávno bylo. Ale o mě se žádnej Gee nestaral! Končí ty nezáživný části, kde se nic neděje. Co nevidět se Frankie a Gerard setkají s tím, kdo je chce odkrouhnout. Dneska mě napadla divná věc. Ani Frerard, ani Waycest, ba ani Frikey! Možná to během dneška zveřejním.
Aaaaaa! To je bolest!!!
Divíte se co se mi děje? Jestli mě snad Gerard pokousal, nebo něco horšího? Ne... moje hlava! Moje ubohá hlava!
,, Ouuu, kurva...'' zakleju a převalím se na břicho. Obličej schovám do polštáře a přetáhnu si deku přes hlavu. Tohle se nedá, vážně ne. ,, Frankie, broučku... to tě to tak bolí?'' ,, Udělej něco s tím hrozným světlem! Prosím!'' |
|
|
Slyším jak Gerard vstává a zatahuje závěs. Opatrně otevřu jedno oko, druhé oko. Je tu sice šero, ale vidím dost dobře. Co se mi to děje sakra?
,, Fee, promiň, měl jsem ti to vysvětlit... tohle je taková příprava na to, až se jednou staneš upírem. Zítra ti bude líp, uvidíš.''
,, To světlo je hrozný Gee. Takhle tě bolí když koukáš do sluníčka?''
,, Asi tak broučku, asi tak. Ty jsi ještě citlivější, bolí tě i pohled na zamračené nebe. Ale to se zase ustálí, neboj. A až jednou budeš opravdový upír, nebude to tak hrozný.''
Pofňukával jsem. Hlavu mám jak střep! A bolí mě oči! Když je zavřu abych neviděl světlo, tak mě rozbolej přímo neskutečně. Když je otevřu, tak mám pocit, že mi pukne hlava z toho světla. Teď už je to lepší, ale ten závěs stejně trochu světla propouští. Mám kliku, že nesvítí sluníčko. To bych snad umřel.
,, Frankie neplač, já vím jak to bolí.'' a cítil jsem jak mi Gee dává něco na hlavu. Sluneční brýle. Ou, to je úleva!
,, Kuju. Ale co ty?''
,, Mě se nic neděje. Tohle světlo mi vyhovuje.''
Pak mi Gerard položil ruce na spánky. Napřed mi to bylo nepříjemné ale potom začala bolest ustupovat.
,, Děkuju Gee. Co budeme dneska vůbec dělat? Nemůžu ani ven, nic.''
,, Budeme doma a já se o tebe budu starat.''
,, Tak pro to hlasuju okamžitě.'' usmál jsem se.
Jak se později ukázalo, nebyly potíže jen se zrakem. Opravdu jsem nenáviděl pištivé zvuky, a ani vám nebudu popisovat, jaký utrpení pro mě bylo naladit si svoji oblíbenou rádiovou stanici. Nakonec jsem to vzdal. Celej den jsem jen ležel v posteli a nezmohl se na nic. Hrůza. Nechápal jsem moc, co se mi to všechno děje, ale Gee se mi věnoval, všechno mi vysvětlil, a slíbil, že večer už mi bude dobře. A prý mi pak něco ukáže. Jsem zvědavý. Kdoví jestli ještě vůbec něco uvidím. Usnul jsem.
Kolem čtvrté odpoledne jsem cítil, že na mě leze horečka. Neměl jsem ale zimnici. Bylo mi hrozný horko. Těžko se mi dýchalo. Poslepu jsem hmatal kolem sebe. Ne! Já ty oči neotevřu. Bolelo by to. Kde mám Gerarda?
,, Gee?'' žádná odpověď.
,, Gee!'' zvolal jsem seč mi síly stačily. Ale pořád nic. Kam šel? Proboha kam šel? Začal jsem se hrozně bát.
,, Gerardeeee!!!''
,, No vždyť už jsem u tebe maličký, copak je?''
Hrozně se mi ulevilo. Až teď jsem pootevřel jedno očko, abych si ho prohlédl. Viděl jsem jakousi mlhu. Asi blouzním.
,, Gerardku já...'' neudržel jsem oči otevřené.
,, Aha. Vidím co ti je. Neboj se, to přejde. Za chvilku ti bude dobře. Je to dobré znamení.''
,, Gee, co se mi děje? Hlava mě bolí...''
,, Máš v sobě hodně krve, reakce na upíří buňky, nic víc.''
,, Kdy to už skončí?'' ucítil jsem jeho dlaň jak mě hladí po vlasech.
,, Už brzy Frankie. Brzy. Napiju se z tebe ano? Udělá se ti líp.''
Přikývl jsem. Vůbec jsem necítil bolest, jen hroznou úlevu jak rozpálená krev odcházela do Gerardových úst. Bolest hlavy povolila a já se pomalounku vracel do normálu. Já blbec, co mě to napadlo stát se upírem. Děsně nepříjemná věc. Ale stojí to za to. Už jen z důvodu, že mě můj upírek právě drží v náruči. Dopil.
,, Díky Frankie. Teď už ti bude jenom líp. Uvidíš.''
,, Chce se mi spát.''
,, Tak hezky spinkej. Budu u tebe.''
S touhle jistotou jsem padl do říše snů během několika sekund.
Cítím, jak mi pulsuje krev ve spáncích. Už ne tak divoce jako před pár hodinami. Můj tep se zase zklidnil. Dýchám klidně. Hlava mě nebolí. Jsem jen trochu... cítím se oslabený. Ale je mi o poznání líp. Vnímám teplo. Zleva. To je Gerard. Určitě. Hřeje mě... a pak jsem se konečně probudil.
,, Jak ti je zlatko?'' zeptá se mě ještě dřív než otevřu oči.
,, Tys poznal že se budím?''
,, Jistě. Teď na tobě poznám úplně všechno Frankie. Zvykej si.'' mrknul na mě. Doufám, že nepozná, jak neslušný mám občas fantazie.
,, Ty hele... mě už je docela fajn.''
,, Já vím. A počkej zítra. Budeš se cítit jako znovuzrozený.''
Přitulím se na něj.
,, A cos mi to chtěl ukázat?''
,, Můžeš vstát?''
,, Jasně.'' vyhrknu a začnu se hrabat z pelechu. Podívám se směr okno. On už je večer! Jak dlouho jsem spal?
,, Něco kolem šesti hodin.'' odpoví mi Gerard dřív než stačím zformulovat větu.
,, A neptej se proč to vím. Prostě proto.'' usadil mě. Na to už jsem neměl co říct.
,, Chci ti něco ukázat. Ale napřed ti zavážu oči, jinak by to nebylo překvapení víš?''
,, Dobře.''
Pak mi jemně omotal šátek kolem očí. Hrozně se mi líbí když si se mnou takhle pohrává. Dotkl se mě na bocích a naznačil ať se zvednu. Trošku jsem vrávoral, ale dalo se to.
,, Půjdeme někam, kde jsme ještě nebyli. Tak se neboj ano?''
A proč bych se s ním asi bál? Stoupali jsme po nějakých schodech, takže jsem hádal, že jdeme na půdu. Ale nebyla to cílová stanice. Gerard odklopil nějaký víko. Ovanul mě čerstvý vzduch. Gee mě nasměroval mě na žebřík. Lezl jsem nahoru a on za mnou. Eh. Vím kulový o upírech, líbání, bojím se pavouků, nesnáším pohled na krev, jsem stydlivej a už jsem se zmiňoval, že mám strach z výšek? Jak jsem předpokládal, tak to Gerard vytušil. Pevně mě držel a pak posadil na střechu... jo... určitě jsem na střeše... zadrápl jsem se do jeho ruky. Zasykl.
,, Moc promiň Gee já nechtěl, já jenom...''
,, Se bojíš výšek.'' dodal.
,, Noo...''
,, V pořádku. Až budeš jako upír padat z výškových budov na zem volným pádem postopadesáté za noc, tak si zvykneš.''
Tahle představa mě dost vyděsila.
,, Tak, hezky seď, jsi připravený?''
,, Gee nechceš mě shodit dolů že ne?''
,, Ty trubičko jedna, copak bych ti mohl ublížit? Chci ti jen něco ukázat.''
,, Tak dobře, připraven.'' řekl jsem a v ten moment sklouzl šátek z mých očí.
jééééé já se tu snad rozplynu!nááádhera...Hele ale zase useklý XD já se z toho zbláznim....
Nádherně mě to uklidnilo to přesně sem teď potřebovala..protože....oni....kluci v naší stupidní třídě mi zlomili obal od CD ale nebylo to jenom ledajaký! Bylo to rovnou I Brought You My Bullets.....no prostě tohle! já se snad zbláznim! takovou histerii škola eště nezažila