NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

I Will Never Hurt You 21

31. května 2009 v 13:07 | Chemical Writer |  I Will Never Hurt You

Takže pro vás mám další pokráčko. Tahle povídka pomalu míří ke zdárnému konci. Mno i když... Jestli zdárnému... toť otázka...

Vzalo mi to prostě dech. Taková nádhera! Čekal jsem ledacos ale tohle...

Díky mojí přecitlivělosti na světlo jsem si tenhle den pěkně protrpěl. Ale právě vidím další důvod, kdy to za to stálo.




Ty hvězdy! Už jako malý kluk jsem rád pozoroval noční oblohu. Jenže to se nemůže rovnat s tím, co vidím teď. Stovky a stovky hvězd! Menších, větších, jasnějších, poblikávajících... mám pocit, že můžu vidět celý nový neznámý galaxie... Jejich svit mi připomíná slunce... dobrá, asi přeháním ale...
,, Líbí se ti to Frankie?''
,, Gee, to je tak... překrásný! Děkuju!'' šťastně jsem ho obejmul.
,, Tak už víš, v čem je výhoda toho být citlivý na světlo?''
,, Všichni upíři vidí noční nebe takhle?''
,, Jistě. Vidíme i tu nejmenší hvězdičku. Každej kráter na měsíci. Nejnepatrnější záblesk. To lidi neumí.''
,, Je to úžasný.''
,, Ale ty to už zítra neuvidíš Franku, tvoje oči se zase vrátí do normálu. Podruhé uvidíš noční nebe podobně, až teprve když se z tebe stane opravdový upír.''
Bylo mi to trochu líto. To si třeba počkám ještě několik let.

Následující den jsem se cítil opravdu dobře. Moje tělo jako by načerpalo spoustu energie. Tatam byla včerejší eh - předupíří nevolnost. Hrál jsem si se svým potkánkem Arthurkem co mi Gerard kdysi dal a přemýšlel, proč vypadá dneska tak ustaraně. Musím říct, že jsem se taky ve vzduchu cítil něco jako hrozbu. Jako bych nasával Geeho emoce. Bál jsem se zeptat. Jenže to už nešlo vydržet. Po obědě jsem sebral všechnu odvahu a zkrátka mu položil otázku, která mi vrtala hlavou.

,, Gee, co se děje? Jsi takovej smutnej.''
Gerard by možná raději zatloukal. Jenže to nemělo smysl. Od tý doby, co jsme jako jedno tělo bych snad poznal i kdyby mě chtěl opustit. I tohle už mě napadlo. Týhle možnosti jsem děsil popravdě nejvíc. Gee si jen tak povzdechl a svěřil se mi.
,, Frankie. Dostal jsem dopis. Výhružnej dopis. Je to od toho člověka co mě chce zlikvidovat víš?'
V ten moment jako by mě polili studenou vodou a zároveň do mě uhodil blesk.
,, Cože? A kdy? Proč jsi mi to neřekl? Kde je ten dopis?''
Asi bych ho svejma debilníma dotazama doslova zasypal. Ale jeho omluvný pohled mi nedal jinak než se utišit. Začal jsem se bát.
,, Gee sakra tak co se...'' položil mi prst na ústa a mým tělem projel mráz. Jako ostatně pokaždé když se mě dotkl. Pořád jsem nepřišel na to, jestli to dělá jeho upíří aura, nebo to, jak moc mě přitahuje.
,, Frankie. Já už ho radši roztrhal. Nechtěl jsem tu věc mít na očích.'' povzdechl si.
Chvilenku jsem na něj velice tupě civěl.
,, Roztrhal jsem ho, ale jestli tě to zajímá, nebylo to napsáno ve stylu - pozdrav z dovolené.''

A bodejť by asi taky bylo. Posmutněl jsem. Ten čas co jsem zatím strávil s mým upírkem byl prostě to nejlepší co mě v životě potkalo. Nějak jsem si nechtěl připouštět, že je to všechno ohroženo. Ale právě přišel čas, kdy už před tím nemůžu zavírat oči.

Podíval jsem se do očí svojí lásky. Pokusil se pousmát.
,, Frankie. Neměj strach. Na mě si nějakej človíček nepřijde. Uvidíš, že všechno bude v pořádku.''
,, Gee a kdy už to bude v pořádku?''
,, Zítra se s tou osobou setkám. A vyřeším to jednou provždy.''
,, Jdu s tebou.''
,, Ne, nepůjdeš. Zůstaneš tu pěkně doma v bezpečí. A kdybych se do tří dnů nevrátil, tak se okamžitě odstěhuješ co nejdál to půjde.''
,, Ani nápad! Za prvé bych bez tebe stejně dlouho nezůstal na živu a za druhé... co když by mě tu samotnýho nějaká potvora přepadla? Nebo mě použili jako rukojmí? Říkej si co chceš Gerarde, já jdu s tebou.''

Gee si jen povzdechl, protože všechno co říkám byla pravda. Byl jsem za to vlastně rád. Můžu s ním bejt až do konce. Teď zůstává jen otázkou, za jak dlouho ten konec přijde..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 31. května 2009 v 13:55 | Reagovat

hej ééj jupí *skáče do stropu* :-D

2 scary scary | 31. května 2009 v 16:37 | Reagovat

já jsme štastná , uh ještě by to chtělo přidat Well If You Wanted Honesty ale oboje je napínavé.

3 JustDream JustDream | 1. června 2009 v 18:37 | Reagovat

Velkolepý návrat :) pár dnů jsem tu nebyla a když jsem objevila tři nový díly!!! Oujéééé xDD Krása 8-)

4 Jannica Jannica | Web | 5. června 2009 v 18:32 | Reagovat

Je to stále úžasný!
Ale vážně se bojím toho, co se stane. Nechci, aby to skončilo špatně, je to všechno tak nádherný, romantický... No, doufat můžu... Snad to nebude nějak tragický...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama