5. června 2009 v 14:20 | Chemical Writer
|
| Takže vy si myslíte, že nechám Frankouška vlkovi? Mno... zabít ty dva není špatnej nápad. A když už... tak efektivně. Pro vaše info... dávám tomuhle díl, maximálně dva. Ale mám připravenou v záloze novou povídku. Snad se vám bude líbit.
Jakmile jsem viděl, že se na nás ten nechutnej vlk žene, bylo mi jasný, že je s náma ámen. Zavřel jsem oči a v duchu se modlil, ať to vezme rychlej konec. Nebyl bych rád, kdyby z nás ta bestie začala postupně vytahovat vnitřnosti. Padnul jsem na zem. Zlověstný vrčení se přibližovalo a já slyšel každej krok tý šedý potvory. Pak jsem cítil poryv větru, jako by kolem mě něco proletělo, a najednou bylo ticho. Je už po mě? |
|
|
Taková je tedy smrt? Nic jsem necítil. Žádnou bolest. Zvláštní pocit. Zaryl jsem nehty do hlíny a utápěl se v černotě. Černotě majestátního nekonečna. Moment. Do HLÍNY?
Zahrabošil jsem. Ucítil jsem pod rukama trávu, větvičky a listí. Otevřel jsem jedno oko. Potom druhé. Pak jsem cítil jak mě cosi objalo.
,, Neboj Frankie. Je to v pořádku.''
Nevěřícně jsem se podíval na Gerarda. Co? Jak jako v pořádku? Kam šel sakra ten zpropadenej vlkouš? Rozhlédl jsem se, ale nikde po žádném zvířeti ani památky. Tím myslím, že tu nikde nezůstaly ani ostatky. Gee můj pohled opětoval a lehce se usmál.
,, Víš Frankie jak jsem ti říkal, že lidi zahazuju dvacet metrů daleko?''
,, Noooo?''
,, Tak vlky padesát a více.''
Zhluboka jsem si oddychl. Jsem kretén. Pochybovat o tom vražedným týpkovi co je se mnou? Už nikdy. Všiml jsem si, že Gee nemá ani sebemenší jizvičku. Nevím sice co přesně s tím vlkem provedl, protože jsem zbaběle zavřel oči, ale nic hezkého to asi nebylo. Dál mě držel v náruči a uklidňoval.
,, Franku, seřezal jsem na jednu hromadu čtyři šílené upíry a neodnesl jsem si z toho ani škrábanec. Fakt si myslíš, že by mě mohl dojebat nějaký pitomý ucouraný vlk?''
,, Ty znáš slovo dojebat?''
,, A proč bych neznal?''
,, Vždycky mluvíš tak vznešeně...''
,, Ehm. To je jen přežitek z předminulého století.''
,, A mě se to na tobě líbí Gee.'' a s těmito slovy jsem se k němu přitulil. Docela nafest. Možná je to naposled, takže jsem si to maximálně užíval. Najednou mě Gerard konečkama prstů přejel po krku. Naskočila mi z toho husí kůže. Neznáme se dlouho, ale přece jen ví moc dobře jak na mě. Vpletl jsem mu prsty do vlasů a vyšli jsme si vstříc svými rozpálenými rty. Jeden druhého jsme hladili po těle. Nemohli jsme se nabažit svojí blízkosti. Najednou mi pod triko zajela Geeho dlaň. Cítil jsem, jak mě hladí po zádech a zlehýnka škrábe po páteři. Opravdu opatrně, aby mě neříznul. Zase jsem pod břichem cítil to povědomý mravenčení. A mě došlo, že i když jsem kapku nervózní, tak ho moc chci... sebral jsem všechnu odvahu a rukama zajel k jeho pásku. Chtivě jsem ho rozepínal a dál zaměstnával Gerardovy rty. Pak už jsem se propracoval dál, jeho zipu u kalhot. Nedělalo mi vůbec problém ho rozepnout a rukou zajet pod látku. Dotknout se tý nesnesitelně rozpálený kůže. Gerard vykřikl.
,, F- Franku...''
,, Ano lásko?''
,, Není vhodná chvíle na tohle.''
,, Proč ne?'' zeptal jsem se zklamaně.
,, Za prvé, už nám zbývá jen pár minut do setkání s jistou osobou, za druhé... chci se s tebou milovat až budeme mít jistotu, že nám nic nehrozí, a za třetí, nevím jak dlouho bych se z toho vzpamatovávál. Byli bychom zranitelnější.''
Přikývl jsem. Má pravdu. Teď bychom si to vůbec neužili. Jsme oba napjatí k prasknutí. Jde nám o všechno. Až bude po všem, tak to můžeme patřičně oslavit. Jestli tedy z tohohle lesa vyjdeme živí. V duchu jsem zalitoval, že jsem se s Gerardem nemiloval už dávno. Ale on pořád říkal, že času máme dost. Ale kdoví jestli? Nerad bych takhle umřel. Trochu jsem si povzdechl, Gee mi pocuchal vlásky a naposled mě do nich líbnul.
,, Zvládneme to. Neměj obavy. Nejhorší je čekání, než to přijde. A to už máme za sebou.''
,, Jakto? To už jsme na místě?''
,, Přesně tak.''
,, A jak můžeš vědět, že tu nebudeme čekat další hrozný hodiny a hodiny?''
,, Protože támhle nám jdou naproti.'' pronesl, a jeho oči byly najednou ledově chladné.
Krve by se ve mně v ten moment nedořezal. Roztřeseně jsem otočil hlavu směrem, kam se Gerard díval. A zalapal po dechu.
Jsem oravdu ráda, žes je brutálně neusmrtila a doufám že to ani neplánuješ
Je to hrozně useklý, takže rychle další!