1. června 2009 v 10:36 | Chemical Writer
|
|
|
Co dodat. Po dlouhý době mám čas na Frerardy, a tak si to užívám. A tohle nejvíc xD
Frank:
Nebudu vám lhát, když řeknu, že byl Gee z mýho návrhu sejít se po škole trochu roztěkanej. Já blbec ještě říkal, že půjdem na procházku do parku. Celý to muselo vyznít neskutečně teple. Tím se už trápit nebudu. Je hlavně důležitý se pořádně ''vystajlovat''. Šaškoval jsem před zrcadlem neskutečně dlouho. Máma se hned ptala, jestli se náhodou nemám sejít s nějakou holkou. Když jsem řekl že ne, začala si dělat obavy, jestli nejsem náhodou teplej. Musel jsem se začít nehorázně chlámat! |
|
Gerard:
Jsem nervózní. Co mi Frank bude chtít? Stepoval jsem po pokoji tam a zpátky. Mám ještě hodinu čas. To bych se mohl podívat třeba na nový maily.. ne... Nemám na to náladu. Nebo si přečíst knížku? Nemůžu se přece soustředit na čtení! Místo toho jsem ze svý tajný skrýše vyhrabal cigáro a zapálil si. Nedalo se to už vydržet. Jestli mě u toho chytne máma, tak mi zadek zmaluje tak, že si tejden nesednu. Potřebuju se ale uklidnit. A znáte snad něco lepšího než pozorovat modravej kouř, jak se zvolna vznáší výš a výš? Kurva já se dám snad na poezii.
Frank:
Čekal jsem pod sochou nějakýho maníka. Ani si nedovedete představit, jak mi srdce poskočilo když jsem viděl Geeho přicházet. Co na tom, že měl trochu zpoždění... Slušelo mu to.
,, Ahoj! Dneska ti to fakt sekne.'' usmál jsem se na něj.
,, D-díky. Tobě taky.''
,, Můžu... tě... obejmout?'' tohle mi dalo fakt práci ze sebe dostat. Cvičil jsem si to před zrcadlem dvě hodiny.
,, No... jasně.'' začervenal se Gerard. A tak jsem se do toho dal.
V momentě kdy jsme se k sobě přitulili jsem byl tak mimo, že jsem si to ani nedokázal pořádně užít. A zdálo se mi to jako chvilka. Myslím, že už mu musí bejt jasný o co mi jde. Zase jsem ho pustil, a šli jsme se posadit na nejbližší lavičku. Spokojeně jsem nastavil obličej sluníčku.
Gerard:
Bylo mi u něj moc hezky. Vůbec se nezlobil, že jsem se nakonec opozdil. Ale to víte. Z nudy jsem se začal česat... obtahovat oční linky... a dělat svůj mrtvolně bledej ksicht ještě bělejší. A najednou vám koukám... a všechen volnej čas v háji. Nechtěl jsem aby mě pouštěl ze svýho objetí, ale bohužel se tak stalo. Ještě víc mě nakrklo, že jsme si sedli na jedinou lavičku, která stála na sluníčku. Já tu zasranou svítivou vtěrku nesnáším. Sklopil jsem hlavu.
,, Copak je Gee?'' optal se mě.
,, Svítí vtěrka!''
,, Tobě to vadí?'' pousmál se Fee.
,, Jo. Ještě se hnusně opálím.'' civěl jsem do země dál.
,, Ale jdi ty snížku. Jseš takovej bledej...'' a to už na mě lezly rozpaky. Vytasil jsem sluneční brejle a nasadil si je na nos. Tak. Alespoň můžu koukat na Franka. Nechápu, že jemu to světlo nevadí.
,, Hej, slušej ti. A to sis vzal proč?''
,, Abych líp viděl.'' odvětím. A kouknu mu do očí.
,, A není to proto, aby ses předemnou schoval?'' naklonil se Frankie až ke mně.
,, N-ne... to nee.'' znejistěl jsem.
,, Bude ti to vadit při líbání.'' řekl Frankie. Seděl jsem jak kus žuly a nechal ho, aby mi ty brýle sundal. Byl jsem proti němu bezbrannej. Najednou jsem se necejtil tak bezpečně. Nebyl jsem schovanej za černejma sklíčkama. Tyhle pocity byly ale stejně brzo v kelu. Frank totiž konečně spojil naše rty.
Víte. Každej píše o motýlech nebo mravencích v těle. Ale pro mě to byl spíš šok jak od elektřiny. Celej jsem se rozklepal. Věděl jsem, že se mi vyjma holek zamlouvaj ještě kluci. Doteď jsem se s tím tak docela nesmířil a pochyboval o tom. Neměl jsem jistotu. Cítil jsem zmatek a zároveň vzrušení z něčeho novýho. Musím uznat, že to bylo opravdu zajímavé. Trochu jsem se bál, aby to nebylo moc uslintaný, nebo aby mi nerval jazyk až do krku. Ve výsledku však šlo jen o takový malý zobnutí. Potom mě svými rty hladil po těch mých. Přitáhl si mě blíž a teprve pak se mě zlehka dotkl jazykem. Nevěděl jsem co mám dělat, ale někde jsem vyčetl, že stačí pootevřít ústa. A stalo se. Rád bych vám popsal co bylo dál, ale pamatuju si to jen mlhavě. Jako bych byl opilej. Vím jen, že se mi to líbilo. Když Frankie přestal, zalapal jsem po dechu. Docela jsem zapomněl dýchat!
Frank:
Nechápu kde jsem vzal tolik troufalosti. Ale prostě stalo se. Nějak mi ani nedošlo že vlastně pořádně nevím, jestli mě Gerard neodstrčí a nezdrhne. Nechal si všechno pěkně líbit. Stejně jsem si to ani pořádně neužil. Jako jo... bylo to super, čekal jsem na tuhle chvíli tak dlouho, ale všechno se to odehrálo hrozně rychle. Byl jsem z toho tak mimo, že bych možná i myslel, že to byl jenom sen. Když jsem se od toho strašidýlka konečně odtrhl, překvapil mě jeho přerývaný dech. To jsem ho tak rozparádil?
,, Gee... já tě mám rád.'' usmál jsem se jako blbeček. A taky si tak vlastně připadám...
,, A já tebe Frankie.'' věnoval mi svůj úsměv Gerard. Konečně byl uvolněnější. Když si vzpomenu na první den kdy jsem ho viděl... skoro bych ho nepoznal.
Kolem nás prošly dvě babky a vyměnily si zhnusené pohledy.
,, To tedy za našich časů nebejvalo Máňo!''
,, Jooo to mi povídej! Komunisti by je hnali!''
,, Však je pánbůh potrestá. Je to v Bibli napsaný!''
,, Dámy, a víte, že pokaždé, když je na nebi duha, má bůh gay sex?'' zeptal jsem se.
Babky nebyly schopný říct ani slovo.
,, Gerardku, pojď, půjdem na zmrzku.'' vlepil jsem mu pusu na tvář a objal ho kolem pasu. Zvedli jsme se a důstojně odešli. Ty dvě ježibaby na nás čuměly opravdu šokovaně. Jedna se dokonce pokřižovala. A věřte nebo ne, na nebi se náhle vyrýsovala překrásná duha, aby snad potvrdila moje slova a požehnala nám. A pak nás osvěžil jemný jarní deštík.
já nemůžu to je dokonalé
Dámy, a víte, že pokaždé, když je na nebi duha, má bůh gay sex?'' zeptal jsem se - to je dokonalé