6. července 2009 v 11:12 | Chemical Writer
|
| Ano mohli jsme pro vás napsat normální příběh a krásnej. Dokonce i udělat banner s nějakou tou voblejzačkou, ale my jsme si řekli NE. Navíc nejdou nahrávat obrázky, tím pádem mám po srandě. Takže opět to skončilo kombinací... snad budete všichni spokojení.
Po tom co jsme vypadli na ulici mi opět bylo neskutečně trapně. Gerard se hurónsky chechtal a tak jsem využil situace a začal zdrhat. Říznul jsem zatáčku tak prudce, že jsem porazil nějakou babču. Tašky s nákupem se jí vysypaly na metry daleko. Byla sprostší než Gerard v ráži. Ten ostatně vystartoval za mnou. Ne! To ne! Musím utéct! Nebo mě zase ztrapní. Jako na potvoru jsem si vybral trasu, kde bylo dost lidí. Sice jsem se mezi nimi díky svojí výšce skvěle ztratil, ale taky do mě pořád někdo vrážel. A to mě zpomalovalo. ,, Frankííííí! Miláčku počkeeeej!'' |
|
|
Jo to tak!
Myšlenka na to, že mě Gerard chytí však působila jako skvělej hnací motor. Prolítnul jsem nějakou pasáží jako prase před porážkou poháněný rachejtlí. Opět jsem z posledních sil zahnul a opřel se o zeď. Tady mě ten prasák snad nenajde.
Popadal jsem dech a chvílema hýkal jak osel. Fuj. Tohle byl teda sprintík smrti. Alespoň mám jistotu že jsem mu zdrhnul.
,, Teeeda Franku. Už jsem myslel že tě nedoženu.''
,, Néééééééééééé!'' zaúpěl jsem.
,, To jsi zase nemusel tak utíkat. Ten chlápek nás ven nepronásledoval.'' usmál se na mě tím svým nezáludným úsměvem. Ou kurva. Nemám už sílu na další maratóny.
,, Já se picnu.'' povzdechl jsem si rezignovaně.
,, Prosímtě Fee co blázníš?''
,, Já?''
,, Běžel jsi jak šílenec. A chudák ta paní.''
,, No jo no Gerarde, co ti mám povidat, znáš to. Naberu rychlost, v zádech úchyla. Říznu zatáčku a baba na sračku!''
,, Ti říkám, že za náma nikdo neběžel.'' zazubil se na mě Gerard. Ježíš von je fakt opožděnej. Pak zvedl zrak a naprosto se rozzářil.
,, Jééé! Kino! Pojď půjdeme do kina!''
,, Do kina?''
,, Jasně! Slyšel jsem, že budou dávat nějakej novej film! Rád bych ho viděl!''
,, A jakej film?''
,, Upír Nosferatu! Honem! Vypadá to, že za chvilku to začne!''
Lidi, proč mě to od něj nepřekvapilo? Já bych radši něco romantickýho... něco při čem ho můžu držet za ruku... a tak... nemám rád horory! No za ruce jsme se sice zrovna drželi, ale to jen proto, že mě táhl k pokladně.
,, Býýýdééén!'' zahulákal na babku za kasou. Nevím proč, ale zmocnil se mě z toho jeho - býden - pocit de ja vu. To nedopadne dobře.
,, Dobrý den, co si přejete?''
,, My deme na ten film novej. Upír Nosferatu!''
,, Eh pardon?''
,, No Upír Nosferatu! Dáváte ho dneska že jo?''
,, No... to ano...''
,, Nebo už je vyprodáno? Já věděl, že to bude trhák.''
,, Vyprodáno není.''
,, Tak nám vyberte nějaký pěkný místa.'' zasnil se Gerard.
Bůhví proč, na nás ta čarodějnice koukala jak na magory. To je tak vidět že jsme gayové? I když vlastně bisexuálové, ale to se nepozná víte co myslím. A když jsme spolu tak jsme přece gayové. Protože se teplíme. Víc jsem uvažovat nestíhal, Gee mě už vláčel do sálu. Sotva jsme vešli napadla mě podstatná otázka.
,, Gee, jsi si jistej, že to bude TAKOVEJ trhák?''
Sál byl... ani ne poloprázdný. Mohli jsme se posadit na libovolný místo. Téměř. Začali jsme se škrabat nahoru a já zakopl a nebejt Gerarda tak jsem se rozmázl jak rajče o plexisklo. Už totiž bylo zhasnuto.
,, Lásenko moje dávej na sebe pozor!''
Nějaký dvě matky s dětma na nás vrhly ošklivý pohledy.
,, Mamí, proč mu říká lásenko? To spolu chodí?''
,, Ale ne, nechodí. Jsou to jenom zvrhlíci. A už se neptej.''
,, Kdyby tu nebyly ty děti madam, tak bych vám předvedl jak vypadá láska.'' vyplázl na ni jazyk Gerard. Radši už jsem ho vláčel dál. Proboha kolik průserů mi ještě nadělá?
Míjeli jsme další rodinky s fakanama. Docela na nás zírali. Copak si nemůžu s Geem vyjít ani do kina aniž by nám to pár homofóbních kreténů vyčítalo? Vždyť my jejich ratolesti pohoršovat nebudeme! Slyšel jsem je jak si špitaj něco o úchylech.
Konečně jsme si vybrali místo, který se nám líbilo. Kousek od nás seděl mladý pár opět se svejma dvěma ratolestma. Tss. Co se to děje? Odkdy berou rodiče děti na horory? No i když můj táta jinej nebyl. Zavrtěl jsem se na sedačce a spokojeně se usmál, když jsem ucítil Gerardovu ruku v dlani. Naše prsty se propletly. Hm. Sedíme dost stranou od ostatních. Máme spoustu soukromí. Možná to nebyl až tak špatnej nápad. Najednou se ozval zvonek a před námi se objevily titulky. Na horor docela přátelský. Ani ta úvodní melodie nezněla kupodivu strašidelně. Ježíši jestli to zase bude nějaká trapná černá komedie...
Zkoprněl jsem hrůzou až v momentě, kdy se na plátně objevila barevná, kýčovitá kreslená postavička a pravila:
,, Ahooooj! Já jsem upír Nosferatu!''
A začala tancovat.
V ten moment Gerard bouchnul smíchy a řehtal se tak, až se po nás nervní matky začaly otáčet. Smíchy začal brečet, a já taky neměl daleko do pláče. Copak se nám nemůže přihodit něco normálního?
jé oni šli na kresleného nosferata ?