NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

You're so Blind...

25. října 2009 v 10:21 | Chemical Writer |  Frerard
Takže je to tady. Depresivní povídka. Na revanš za to, že nemám zrovna dvakrát moc času na psaní. Doufám, že mi zachováte přízeň zlatíčka. Ale dost kecání, Frankie vám začíná vyprávět svůj příběh.



Asi nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem tě potkal. Nevím jestli mám bejt za něj rád a nebo ho proklínat. Obojí... pořád je to tak padesát na padesát. Vzpomínám na ty hezký chvilky a pomíjivý pocity štěstí, jsou vzápětí vystřídany naprostou beznadějí. Ale i tak jsem za ně rád.

Od samýho začátku jsi mě dostal tím, že máš rád stejný kapely jako já. Že máš stejný názory na život, na lásku, na lidi a stejně jak já, jsi skz naskrz prosáklej temnotou a posedlej pomstou. Jsme jako jednovaječná dvojčata. Nemusím se ptát na co myslíš, co chceš... já to prostě vím.

Když jsem se kdysi dávno ptal sám sebe, jak má vypadat kluk kterýho bych chtěl, měl jsem jasno. Delší havraní vlasy, bílá pleť, pokud možno punker, nebo rocker... to už by bylo fuk. Věděl jsem jenom, že nesnesu hopera. Jaká náhoda, že ani ty je nedokážeš vystát. Měl jsem svůj tajnej ideál a pak jsem potkal tebe. A já si řekl - Jo, tak to je on. Už tohle je pro mě dost zásadní handicap. I když nejsi dokonalý, nedokážu na tebe zapomenout.

Pamatuješ na ty začátky? Když jsme se sotva znali? Hodiny a hodiny povídání... ať už v reálným životě, kdy řeč ani na okamžik nestála, ať už mám na mysli celý dny prosezený na ICQ, a nebo můj mobilní telefon by mohl vyprávět... Má naprosto vykloktanou klávesnici a jsem věčně bez kreditu. Komu jsem věnoval tolik času? Od koho jsem slyšel tolik krásnejch slov? Přece od tebe.

I když mám za sebou několik vztahů, co dopadly naprosto katastrofálně, věřil jsem, že to s tebou bude jiný. Tak naivně jsem tomu věřil, už jen proto, žes mě nikdy nerozesmutnil. Nikdy jsi mi ani slovem neublížil. Dělal sis starosti o to jestli jsem v pořádku. Desetkrát denně ses ptal jak se mám. Dokázal jsi mi zalichotit takovým způsobem, že svůj přiblblý úsměv jsem celý den nedokázal skrýt. Na začátku je všechno tak krásný.

Později tvůj zájem opadl. Nikdy jsem nikoho nebavil dýl než týden, ale myslel jsem si, že s tebou by to mohlo bejt jiný. I když jsme zatím jenom kamarádi, doufal jsem, že časem se to změní. Že si budeme pořád blíž a zůstaneme spolu napořád. Víš jak se říká to forévr end evr... Přepočítal jsem se.

Jsi zaslepenej. Pořád se jen štracháš v minulosti. Neuvědomuješ si jak mě bolí když mi vykládáš o svým bývalým. Říkáš že ho pořád miluješ. A já ti nemůžu zazlívat. Nemáš totiž vůbec tušení o tom co cítím já. Věřím tomu že bych byl s tebou ten nejšťastnější tvor pod sluncem. Stačilo by, abys mi dal šanci. Pch. Kdepak já a dostat šanci.

Byl bych ochotnej udělat pro tebe cokoli. Kurva sakra cokoli! Pořád si stěžuješ, a skuhráš. Jsi hotovej z toho, že hledáš někoho, komu nejde ve vztahu jen o sex, peníze nebo o to druhýmu co nejvíc ublížit. Ten člověk stojí před tebou. Jsem to já, ale ty nevnímáš. Utápíš se radši ve svý bolesti a nevidíš že já bych pro tebe udělal první poslední.

Kolikrát už jsi mi brečel na rameni s tím, že tě nikdo nechce. Jo, každej, vopravdu každej tě odmítá! Ale že by ses zeptal mně? Stěžuješ si, jak tě každý přehlíží. Ale kdo tu vždycky byl aby tě podržel, pomohl ti když jsi byl ve srabu? Kdo tě tahal ze sraček? Já! Jenže čeho se dočkám? Jen dalšího pláče, výčitek a keců o tom, že tě nikdo nemá rád. Uvědomuješ si sakra že to beru jako osobní urážku? Už mám dost tvýho věčnýho stěžování si. Nemám sílu na to poslouchat tvoje sebedestruktivní představy!

Nedokážeš se odpoutat od toho co bylo, a co se nikdy nemůže vrátit. Chceš něco vědět? Takhle to svoje oplakávaný štěstí nikdy nenajdeš. Ty sám si zavíráš dveře k lepší budoucnosti. Jsi hroznej ignorant. Masochista, kterej se tuze rád utápí ve svým smutku. A nejhorší na tom je, že jsem stejnej. Proto tě tak chápu, a nemám sílu se na tebe vykašlat.

Sepsal jsem všechny svoje pocity, a asi by bylo nejjednodušší dát ti tenhle hroznej canc přečíst. Ale na to nemám odvahu. V minulosti už jsem takhle pokazil spoustu přátelství. A o tebe přijít nechci. Nezbývá mi nic jinýho než ti zůstat nablízku. Až tě další kluk odkopne... já tě zase budu utěšovat. Až budeš mít nutkání podřezat si žíly, to já tě budu přemlouvat abys to nedělal. Až zas jednou budeš chtít skoncovat se životem, to já tě budu přesvědčovat, že tu musíš zůstat. A ukazovat ti, proč zůstat naživu. A třeba ti jednou dojde, kdo tě měl celou tu dobu rád.

Hrozně se divíš kde beru tolik síly abych tě držel nad vodou. Já sám nevím. Asi to je tím, že ji neplýtvám na sebe, i když si troufám tvrdit, že jsem na tom ještě mnohem hůř než ty. Jak dlouho to ještě snesu?

Jsi sobec. Nevidíš jak se užírám, a že tu zdaleka nejsi se svými problémy sám. Nevím jak dlouho tohle ještě vydržím. Budu se snažit. Třeba si toho jednou všimneš. Možná si uvědomíš, že ten pravej na koho čekáš jsem já. Nechci znít nafoukaně a nebo domýšlivě. Jenom věřím tomu, že spolu bychom mohli zůstat minimálně několik desetiletí.

Nesnáším tě za to co děláš. Za tvoji sebelítost. Za to jak mi nevědomky ubližuješ. A přesto všechno tě mám rád. Víc než jsem ochotnej si přiznat.

Nikdy ti neřeknu o svých pocitech. Nechci to co mezi námi je pokazit. Nezbývá mi než doufat a čekat.

Kdoví... třeba jednou otevřeš oči...
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JustDream JustDream | 25. října 2009 v 10:37 | Reagovat

Oh..nikdy mě nedojme nic tak jako neuvěřitelně odzbrojující frerard story plná vškerý špíny a bolesti kterou nosíme v srdcích. Krása..

2 Tez Tez | 25. října 2009 v 11:18 | Reagovat

Tak Jenny, psalas podle vlastních zkušeností? :-)

3 Cady & Enemy Cady & Enemy | Web | 25. října 2009 v 14:22 | Reagovat

Krásný... A jo, něco mi to říká... Vlastní zkušenost, jinak bys to nepopsala takhle podrobně... Takový cituplný, bolestný... A krásný

4 Tez Tez | 25. října 2009 v 19:11 | Reagovat

Jenny, já vim že už sem s tím docela otravná :-D ale budeš mít v nějaké dohledné době čas? Už dlouho jsme si nepsaly a mně ten smích chybí :-)  :-(

5 Senii Senii | Web | 26. října 2009 v 13:45 | Reagovat

Jj, život je krutej. mně to naštěstí nic nepřipomíná (nebo bohužel, protože by to bylo jedno z toho mírnějšího) :-(

6 Nicky Hannah Amy Gee Way Nicky Hannah Amy Gee Way | 30. října 2009 v 10:53 | Reagovat

Krásný,smutný....nádherný :-(  :-)

7 Senii Senii | Web | 25. listopadu 2009 v 17:07 | Reagovat

no tááák, napiš taky něco..... :-(

8 Berrynka** Berrynka** | E-mail | 25. ledna 2010 v 15:23 | Reagovat

je to nádherný,, ale děsívý je na tom to, že je to krutá realita a každej z nás si to nejednou vyzkouší na vlastní kůži...

9 fallen angel fallen angel | Web | 28. února 2010 v 15:54 | Reagovat

pfff... právě teď jsem na tom úplně stejně jako Frank... :( fuck it.

But baby dont cry...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama