NESTOJÍM o vaše pošahaný reklamy, sonb, řetězovky, klikačky a anketky, pokud hlasuju, tak ZÁSADNĚ VE VÁŠ NEPROSPĚCH!!!!! Neobtěžujte mě debilníma dotazama, nečumím na ŽÁDNÉ seriály, nevyrábím diplomky a seru na HSM a jiné růžové zrůdky!!!!!! Vaše hlášky typu - Máš klááásný bloQuísečeek - si strčte do PRDELE!!!!! VY ABSOLUTNĚ NEVÍTE o čem tenhle blog je, tak táhněte do gay erotogenních zón a ještě dál!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A vy ostatní úchylové vítejte.

Nejkrásnější Dárek 1

21. prosince 2009 v 15:36 | Chemical Writer |  Nejkrásnější Dárek

No dobrá. Plánovala jsem to už dlouho. Ale pořádnej námět mi trknul až pár dní před Vánoci. Bylo pro mě nesmírně těžké překonat All I Want For Christmas... nevím jestli se ještě pamatujete. Ale neva. To byla jen jednorázovka. Ne až tak těžké a úchvatné dílo. Takže jsem se inspirovala u pana Dickense a doufám že mi to promine. Hm, trochu mi to připomíná i Olivera Twista. No potěš. To zase je paskvil xD Zapomněla jsem udělat banner. Takže tenhle byl zmatlanej na poslední chvíli. Takže snad jen dodat - vraťme se o pár století zpět, do dob kdy Vánoce byly o lásce, rodině a žádném konzumu. A představme si ty dva jako malý nevinný děti. No i když... ehm ehm. Enjoy it.


Běžel jsem ze školy neskutečně šťastnej. Dneškem nám začínají vánoční prázdniny! Z nebe se snášely sněhové vločky a já se chvílema zastavoval a rozpustile je chytal do pusy. Teprve teď jsem pociťoval tu pravou vánoční náladu. Konečně svoboda. Žádný přihlouplý úkoly. Jen klídek, vstávání někdy kolem jedenácté a spousta cukroví. To je moje! Přestal jsem blbnout se sněhovými vločkami a znova se dal do běhu. Míjel jsem pekárnu a musel se zastavit. Ta vůně vánoček a perníku mi málem podlomila kolena. Díky tomu jsem se rozvzpomenul, že maminka má dneska nepéct vanilkové rohlíčky. To je dobře. Čokoládu od Mikuláše jsem totiž už dávno spořádal. Ještě naposledy jsem se nadechl vůně čerstvého pečiva a vydal se na cestu.

Možná bych šel domů rovnou, ale prostě jsem se musel ještě zastavit před hračkářstvím. Zíral jsem do výlohy na tu krásnou výzdobu, očima hltal všelijaké stavebnice, vojáčky, loutky, plyšová zvířátka, ale měl jsem oči jen pro jednu věc. Vláček. Zabral téměř celou plochu výlohy a dokonce vypouštěl kouř! Pochopitelně, že jako správný vlak taky jezdil a houkal. Nechybělo ani nádraží, pár figurek cestujících, pan průvodčí a kdesi cosi - tunel, stromy, nějaký skály a dokonce pár výhybek a závory. Byl to ten nejdokonalejší vlak jaký jsem kdy viděl. A taky jsem si ho k Vánocům přál. Naposledy jsem si povzdechl nad tou nádherou a vykročil směrem k domovu. Jenže jak jsem byl duchem nepřítomný, do někoho jsem vrazil.
,, Auuu! Dávej pozor!''
,, No promiň!'' odsekl jsem mrzutě a lépe se podíval na toho kluka, kterýho jsem málem srazil na zem.
,, Ty jsi taky koukal na ten vlak, že jo?'' usmál se. Usmíval jsem se taky. Přeci jen mám štěstí, že jsem nevrazil do nějakýho dospěláka.
,, Jo, ten vlak je úžasnej. A dostanu ho k Vánocům.'' nezapomněl jsem se pochlubit.
,, To se máš. Já takový štěstí mít nebudu.''
,, A proč?''
,, Jsem tam odtud... ze sirotčince.'' ukázal ten kluk směrem k polorozpadlé budově. Nevěděl jsem jak se zachovat. Nebyl jsem zvyklý přicházet do kontaktu s takovými kluky. Ti od nás byli z lepších rodin. Ostatně i my jsme na tom nebyli nejhůř. Nejsme zrovna boháči, ale zase ne chudí. Občas si můžeme něco málo dopřát. Třeba právě na Vánoce.
,, Uh... aha...'' pravil jsem.
,, A jinak... já jsem Frank.'' pravil a podal mi ruku.
,, Gerard.'' stiskl jsem mu pravici.
,, No a ty teď někam jdeš?''
,, Vlastně ani ne. Mám prázdniny.''
,, Ty se máš že chodíš do školy. Taky bych rád. No nic... a nechtěl bys jít třeba ven?'' Frank se na mě díval s takovou nadějí v očích, že jsem nedokázal říct ne.
,, No jooo... ale já musím napřed domů. Máma by se zlobila.''
,, Tak já na tebe počkám.''
,, Dobře.'' souhlasil jsem a vedl Franka směrem ke svému domovu.

,, Mamí! Jsem doma!''
,, Ahoj Gee! Tak co nového ve škole?''
,, Ve škole nic... no ale...''
,, Copak? Nějaký průšvih?'' optala se maminka aniž by zvedla oči od plotny. Je to ta nejúžasnější máma na světě abyste věděli.
,, No já bych chtěl jít ven... s kamarádem.''
,, Našel sis kamaráda? To je dobře.'' zasmála se maminka a pohladila mě po vlasech.
,, Zdálo se mi zvláštní, že se s nikým ze školy nevídáš. Je dobře že jsi to napravil. Je ten chlapec ze školy viď?''
,, Noo... není.'' soukal jsem to ze sebe.
,, A odkud tedy?'' hodila po mně mamka očko. Tohle dělá vždycky když čeká, že jsem zlobil.
,, On je to... ze sirotčince.'' dral jsem ta slova ze sebe jako bych měl knedlík v krku.
,, Aha... a neříkala jsem ti, že se nemáš cestou ze školy s nikým bavit?'' optala se nazlobeným tónem. Nicméně se usmívala, a tak jsem poznal, že to jen naoko hraje.
,, Mamííí, ale já do něj nechtěně narazil, tak jsem se mu omlouval a... a začli jsme si tak povídat nooo...''
,, No dobře. A kdepak je tvůj kamarád teď?''
,, Ještě venku.''
Maminka odhrnula záclonu v kuchyňském okně a podívala se ven.
,, Tak pro něj okamžitě utíkej. To není hezké nechávat ho čekat na mrazu.''
,, Já nevěděl jestli budeš chtít...''
,, Gee, zlatíčko... tvoji kamarádi jsou u nás vždycky vítaní. Tak už běž.''

Dovedl jsem tedy Frankieho k nám. Byl trochu nejistý, rozhlížel se kolem sebe, jako by se ocitl v hračkářství. Fascinovaně.
,, No pojď dál Franku, nestyď se!'' pobízel jsem ho a chichotal se tomu jak byl roztomile vyjukaný.
,, Mamí! To je Frank!'' táhl jsem ho za ruku směrem ke kuchyni. Mamka na chvíli vzhlédla od hrnce a přišla blíž k nám.
,, Ahoj Franku, jsem paní Wayová.'' věnovala mu svůj upřímný úsměv kterej na ní mám nejradši. Není to ten ironickej, když ve vzduchu visí průšvih.
,, Do-brý den.'' pípl Frankie.
,, Gerard mi o tobě vyprávěl. Jsem ráda že si našel za kamaráda takovýho milýho hocha.''
Chudinka Frankie byl jak v Jiříkově vidění. Nevěděl jestli dřív obdivovat náš dům, moji maminku nebo příval milých slov.
,, No, vypadáš vyhládle. Jestlipak už jsi měl oběd?''
,, N-ne... máme v sirotčinci.''
,, No tak to ne! Dovedu si představit čím vás tam krmí. Hezky se najíš u nás. Za chvíli to budu mít dovařené. Teď upalujte s Gerardem do koupelny a umyjte si ruce.''
A mámám se neodporuje. Tak jsem čapl Franka a odtáhl k umyvadlu. Zatímco jsme se šplíchali ve vodě a trochu po sobě cákali, nedalo mi to, abych se nezeptal.
,, Hele, a to... co takhle jíte v sirotčinci?''
,, No... všechno možný... většinou chleba a tak... hodně čaje... ale třeba i polívku. A k Mikuláši jsem dostal jablko. Ty máme výjimečně.''
,, A co čokoládu?''
,, Jéje čokoláda. Dej pokoj Gerarde. Tu jsem měl naposledy, že ani nevím jak chutná.''
,, Tak kluci! Oběd už je na stole!'' slyšel jsem volání mamči.
,, Jo hele Frankie... můj bráška je nemocnej, takže se nediv až k nám přijde jo?'' vzpomněl jsem si, že ho musím upozornit. Když k nám občas přišla návštěva, divně se po Mikeym dívali. Byl bledý a vyhublý. Pořád chodil k doktorovi, ale prý nemá pro Mikeyho ty správné léky. Maminka se o tom jednou bavila s tatínkem a prý jsou ohromně drahé. Dělalo mi to starosti. Ale víc jsem nevěděl, rodiče mě nechtěli asi příliš zatěžovat.

Posadili jsme se ke stolu a čekali na mýho bráchu. Za chvilenku se přišoural. Nevypadl hůř než obvykle, ale ani líp.
,, Ahoj Mikey... tohle je Frank. Můj novej kamarád.'' zahlaholil jsem a polykal sliny, protože polívka voněla sakra lákavě.
,, Ahoj Franku...'' zamumlal můj mladší bráška a vyškrábal se na židli. Trochu mžoural, nebyl ještě docela zvyklý na své brýle. A Frank si jich hned povšiml
,, Jůůů... Mikey, ty máš brýle! Málokdy někoho v nich potkám, teda většinou z kluků v mým věku.''
Mikey se zatvářil sklesle. Neměl rád narážky na svoje brýle. Už pár měsíců poslouchá buď poznámky na to jak je bledý, hubený, nebo na své brýle.
,, Ale musím uznat, že ti moc sluší. Já bych v nich vypadal hrozně, ale k tobě se hodí.'' brebentil Frankie dál a vypadalo to, že i můj bráška má radost z toho co právě řekl. Víc už jsme však nebrebentili, protože mamka nám donesla polévku a při jídle se nemluví. Přesto se ke mně Frankie naklonil a pošeptal mi
,, Teda takovouhle v sirotčinci nemáme. To je jen voda s bramborama. Ale tahle... ta panečku je. Dokonce má oka.''
Zamžoural jsem na svoji polívku. Jo... to mastný. To jsou oka. Ale byla to pro mě vždycky taková samozřejmost, že jsem tomu nevěnoval pozornost. To ovšem nemění nic na tom, že jsme zlhtli tuhle mastnotu jako draci. Mezitím Mikey byl sotva v polovině a tvářil se, že už nemůže.
,, Mami? Můžu si jít lehnout?''
,, Zlatíčko, ani polívku dojíst nechceš?''
,, Už nemůžu...''
,, No dobře, jen dám klukům oběd a půjdu tě uložit.''

My dva jsme tedy zblajzli ještě kuře s bramborem a pak jsme si konečně mohli jít hrát ven. Začali jsme pořádnou koulovačkou. Netrvalo dlouho a vysílení smíchem jsme se složili do sněhu. Byli jsme celí zmáčení a rozcuchaní, ale šťastní jako blechy.
,, Ty hele... Franku?''
,, No copak?''
,, Víš že jsi vlastně můj první kamarád?''
,, Opravdu?'' podivil se Frankie.
,, No jo! Ve škole se se mnou kluci moc nebaví a ty jsi vlastně jedinej koho mám... když nepočítám teda brášku. Jenže ten je chudák nemocnej, takže většinu času prospí.''
Při zmínce o Mikeym Frank zvážněl. Přestal se usmívat a podíval se na ocelově šedou oblohu nad námi.
,, Gee, a Mikey... je hodně nemocný?''
,, No prej jo. Nechtěj mi říct co s ním je... prý bych tomu ještě nerozumněl.''
,, A chodí k doktorovi?''
,, Jo pořád. Ale prej by potřeboval lepší léky a poležet si chvíli v nemocnici.''
,, A proč tam ještě neleží?''
,, Prý je to moc drahý.'' zachmuřil jsem se. Sám jsem to nechápal. Nežijeme si až tak špatně... ale halt nejsme boháči. Doktoři jsou prej nekřesťanský darmožrouti a hyeny. Tak nějak to říká můj tatínek. Ale já tohle říkat nesmím.
,, Hmmmmmm... no to nějak dopadne. Neboj se.'' usmál se Frankie. Divil jsem se jak to může vědět. Trochu rozptýlil moje chmury tím, že jsme si postavili sněhuláka. Hned potom jsme se pustili do iglú, ale sotva jsme se do něj nasoukali, tak na nás spadlo.

Přišel jsem domů unavený, prokřehlý, ale nesmírně šťastný. Ukradl jsem v kuchyni pár čerstvých vanilkových rohlíčků a nacpal je do kapes. Ještě jsem tátovi švihl kousek papíru a pero. A pelášil jsem za bráchou.
,, Mikey! Musíme napsat dopis! Za chvíli jsou Vánoce!''
,, Já ani nic nechci.''
,, Ale no táááák!''
Nakonec jsem z brášky vymámil nějaký věci co by chtěl. Vesměs knížky. Já nevim co na nich má. Furt jenom čte. Možná proto má špatný oči. To já si přál ten vláček a spoustu papírů na kreslení. Jojo. Barvičky, to je moje. Možná nový pastelky by byly fajn.

Štípl jsem taťkovi ještě obálku a na ní napsal uměleckým písmem - Ježíškovi. Spokojeně jsem se uculoval a narval tu věc za okno. Ještě chvilenku jsem pozoroval jak se k zemi snáší sníh a s konečnou platností upadl do vánočního rozpoložení. V tom jsem zaslechl z obýváků hlasy mých rodičů. Byli rozrušení. I když se to nemá, přiložil jsem ucho ke dveřím a poslouchal.
,, A co ti řekl jiného? Pořád to samé, že musí hodně ležet a odpočívat... a jíst. Copak on má ještě sílu něco jíst?'' chvěl se mamince hlas.
,, Víš, těžko se mi to říká.'' slyšel jsem tátu.
,, Mluv proboha.''
,, Doktor mi řekl, že jestliže mu nezaplatíme pořádnou léčbu...''
,, Tak?''
,, Jsou tohle jeho poslední vánoce.''
Zůstal jsem jako opařený. I ve vedlejším pokoji bylo ticho jak v hrobě. Vytušil jsem, že mamka pláče a táta se jí snaží uklidnit. Já sám jsem měl slzy na krajíčku. Mikey... To přece nejde tohle...

Celý večer jsem se snažil nedat na sobě znát, že jsem slyšel něco co jsem neměl. Rodiče dělali to samé. Jako by ten rozhovor vůbec neproběhl. Šel jsem si brzo lehnout. Hlavu jsem měl plnou černých myšlenek. Usnul jsem až vysílenej pláčem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 22. prosince 2009 v 0:19 | Reagovat

eeeej je to ňuňácký  :-D Ta Donna je mi tady sympatická (to se nestává často xD)
Ale chudák Migel....však on se z toho vyhrabe...je svatej ne? :)
Jistě že si pamatujem na All I Want For Christmas... To je uplně nádherná storka!....Uvidíme jestli jí tohle překnoná :)

2 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 22. prosince 2009 v 8:48 | Reagovat

Donna? Já pojmenovala někoho Donna? Kde? :D

3 Aless Aless | 22. prosince 2009 v 13:46 | Reagovat

Jéé...to je roztomilý ×D. Mmmm, doufala jsem, že někdo napíše něco vánočního ^^. A tohle vypadá na moc hezkou povídku^^

4 Petra Petra | 22. prosince 2009 v 14:21 | Reagovat

no nebylo řečený že je to Donna xD ale já už si asi prostě dělám automaticky z matky bratří Wayů Donnu xD
sorry  :-D  :-x

5 Lafka Frerard Way Lafka Frerard Way | E-mail | Web | 22. prosince 2009 v 23:54 | Reagovat

[4]:  :-D  :-D
proboha Geeušek tak roztomilej..si ho předtsvuju jak peláší s aktovkou celej štastnej domů..xD nebo ty vláčky..xD

6 Senii Senii | Web | 28. prosince 2009 v 15:10 | Reagovat

to je kruté.. chudák Mikeš :-(

7 Nicky Nicky | 8. ledna 2010 v 17:30 | Reagovat

Chudák Migel....chcípák malej :-(  :-D

8 Iwet Iwet | Web | 9. ledna 2010 v 19:00 | Reagovat

Škoda, že jsem si to nepřečetla před Vánoci xDD Právě teď na mě totiž dolehla Vánoční nálada, takže si musím zase rok počkat :D

9 fallen angel fallen angel | Web | 28. února 2010 v 16:19 | Reagovat

Neee že mMikeši nic nebude?  :-( to mi nesmíš udělat  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama